Limity a omezení máme pouze ve vlastní hlavě

Neumím šít, nedokázala bych někoho ostříhat a vůbec nerozumím zahradničení.

To byla pravda před pár lety, nyní je to takto:
Ušila jsem synům adventní kalendáře, pravidelně stříhám manžela a sousedé za mnou chodí pro rady ohledně zahradničení.

Limity a omezení máme pouze ve vlastní hlavě. Dokážeme vše, co si umaneme. Nic není nemožné a co byla pravda včera, nemusí být pravda dnes.

Nevěřme okolí a ani naší hlavě, že něco neumíme nebo nedokážeme. Věřme svému srdci, břichu, pocitu. Pokud ucítíme, že chceme něco vyzkoušet, pustit se do něčeho nebo se něčemu naučit, nedejme prostor rozumu, který má hned nespočet důvodů proč NE. Prostě se do toho dejme. Že to neumíme? Právě proto se do toho dejme! Jak říkám svým kurzistkám na lekcích tance: "Vše je o natančených kilometrech" a platí to pro každou aktivitu.

Co jsem se začala řídit heslem "Každý den něco poprvé" a s tím spojeným výraznějším vystupováním ze své komfortní zóny, mám chuť zkoušet nové věci a hlavně se učit stále něčemu novému.


V naší rodině byla vždy má starší sestra 'ta šikovná na ruce', já byla ta 'nešikovná'. A tak jsem se také brala. "Já neumím šít.", "Nikdy bych nedokázala obsluhovat šicí stroj.", myslela jsem si a říkala jsem to i nahlas. Vrcholem mého šicího umu (tedy neumu) bylo ručně opravit (tzv. zaštupovat) menší díru ve švu oblečení.
"Umím šít!" Řekla jsem si před pár týdny. Z chalupy jsem si přivezla šicí stroj po mamce, ta mi při jedné návštěvě u nás ukázala co a jak a já začala šít. Já! A moc mě to baví. 48 sáčků k adventním kalendářům je dobrý důvod pro našité kilometry :-)

"Nemůžu tě ostříhat, jsem levá." odpovídala jsem mému muži na jeho prosby, ať ho ostříhám, ať nemusí ke kadeřníkovi. No, a jednou mě ukecal a dopadlo to dobře. Od té doby jsem jeho osobní kadeřnice. Já! Stříhala jsem i našeho syna, když měl krátké vlasy, stříhám našeho psa - bišonka (to se také počítá) a dokonce se stavila už i kamarádka na zastřihnutí konečků. Ke mně! :-)

Jako dítě ani jako dospívající jsem neměla ráda zahradničení. Ano, kdo ho v tomto věku rád má?! Do nedávna jsem nepěstovala ani bylinky v květináči, kytky doma jsem měla jen 2 - takové, které "přežijí všechno" a celkově stromy ani květiny mně nic moc zvláštního neříkaly. Vše se změnilo před pár lety s pořízením našeho domku se zahradou. Najednou jsem začala více vnímat přírodu, její krásu v jednotlivých ročních obdobích a hlavně mě chytlo pěstování - radím sousedkám (já!), jak na rajčata, aby se jim dařilo stejně jako těm našim, rozdávám mnou vypěstované sazeničky, dělíme se o zkušenosti. Naši zahrádku rok od roku více a více zaplňujeme záhonky. 

Kdyby mi někdo před pár lety řekl (nebo kdybych já někomu před pár lety řekla), že se naučím šít na stroji, že budu schopná někoho ostříhat a že za mnou budou jiní chodit pro rady ohledně zahradničení, rozesmálo by mě to a nevěřila bych. A světe div se...

Všechno jde, když se chce. Jen to chtění je často zastíněné strachem, dogmaty, starými pravdami. Je obohacující je bořit.

Neumím zpívat! Už od dětství mi to bylo vštěpováno do hlavy. Před pár měsíci jsem začala pravidelně každý den zpívat mantry a najednou se můj hlasový projev zlepšuje! Že by ze mne nakonec byla zpěvačka!? :-D
1

Sdílením domovů se nám otevřely dveře do celého světa - tipy, rady postřehy k cestování prostřednictvím homeforexchange.com

Je to rok, co jsme se zaregistrovali na www.homeforexchange.com, tedy na server sloužící ke sdílení domovů. Plni očekávání, co nastane, jsme využili 10 denní zkušební doby a po ní zaplatili roční poplatek ve výši cca 2 500,-Kč. Nevěděli jsme, co nás čeká, jestli nepůjde o vyhozené peníze. Zvažovali jsme registraci už několik měsíců předtím, ale nebyli jsme si jisti, zda-li se roční poplatek vyplatí. A vyplatil! Několikánásobně! Otevřely se nám tak dveře do celého světa - a to doslova!

Co přesně je homeforexchange.com?
Jedná se o server (jeden z několika podobných), kde zaregistrujete sebe a svůj domov, který jste ochotni nabídnout "komukoliv" a na oplátku můžete využívat možností navštívit domovy jiných kdekoliv na světě. Je třeba se však s dotyčným/i shodnout na výměně.

Jak to funguje?
Do vlastního profilu nahrajete fotky své rodiny a hlavně svého domova, popisek, jak to u vás vypadá, můžete vyplnit do kalendáře termíny, které je váš domov případně k dispozici a vyberete destinace, jenž si přejete navštívit - ať už konkrétní města či státy, nebo třeba (i) jen kontinenty či jednoduše "anywhere".
Poté čekáte na nabídky a nebo jste rovnou sami aktivní - díky vyhledávači a mapce si zvolíte konkrétní místo, prohlídnete si nabídky, majitele prostřednictvím chatu oslovíte a čekáte na odpovědi.
Je dobré počítat s tím, že je třeba oslovit více domovů ve vybrané lokalitě. Například na naši první poptávku nám z cca 15ti poptaných rodin zareagovaly pouhé 3 a 2 z nich neměly zájem.

Jaké domovy se nabízejí?
Všeho druhu po celém světě. Od malých bytečků po luxusní vily s bazénem. Někdo akceptuje malé děti, jiný ne, stejné je to i s domácími mazlíčky. Veškeré pokyny, podmínky a informace jsou u každé nabídky uvedeny. Někdo si přeje výměnu jen na pár dní, jiný na měsíc i déle. Někdo k vám přijede třeba na týden, ale vy u něho můžete pobýt dní výrazně více a naopak. Můžete nabídnout někomu svůj domov, ale vy ten jeho nevyužijete (a naopak) - záleží na domluvě a na vašich možnostech, velkorysosti a očekávání. Stává se, že k ubytování lidé zapůjčí i svá auta, jízdní kola, či jiné dopravní prostředky. Není to však pravidlem a nikdo u vás na tom trvat nebude.

Jak probíhá domluva?
Zkontaktujete-li se s někým, s kým jste se shodli na výměně domovů, doladíte podrobnosti - hlavně termín a čas příjezdu a odjezdu, vyměníte si přesné adresy, místní tipy a telefonní čísla a tradáááááá, jedete (nebo oni jedou k vám) či rezervujete letenky a těšíte se :)

A co potom?
Ve společném kalendáři je dobré označit termín, na kterém jste se shodli. Po návratu budete obě strany vyzvány k napsání hodnocení navštíveného domova. A reference se vždy hodí :) Pokud data do kalendáře nezaznamenáte, hodnocení nebude možné.
Nutno ještě zmínit, že pravidlem (nevím jestli psaným nebo nepsaným) výměn je konečný úklid. Stává se, že vám někdo nabídne možnost uklízečky, samozřejmě za poplatek.

Jaké jsou možnosti nabídky ubytování?
Můžete nabídnout svůj vlastní domov a vyhledávat pouze simultánní výměny. Vlastníte-li jiný byt, chatu a pod. či máte-li možnost po dobu návštěvy protistrany svůj domov opustit a bydlet jinde, nabídnete "vacation home" a podobné nabídky můžete i vyhledávat. Máte pak větší šanci na domluvení se, když nejste tolik závislí na termínu toho druhého.

Za co se platí roční poplatek?
Za administrativu a podporu. Jednou měsíčně přijde od správců email s novými nabídkami, posílají upozorňující emaily, že máte ve schránce nepřečtenou poštu - tedy nějakou nabídku na výměnu či odpověď na vaši poptávku. Dále chodí připomínající email, když někomu několik dní neodpovíte.

Naše zkušenosti?
Nenabízíme k výměně náš domov, ale byt v pražském Karlíně, který pronajímáme přes Airbnb. Za rok jsme podnikli 4 úspěšné výměny (swapy) a pátý máme domluvený na leden 2019. Pokaždé jsme jeli celá rodina - tedy 2 dospělí a 2 malé děti a dvakrát jsme s sebou vzali i našeho psa.
Navštívili jsme Tenerife, Slovinsko a 2 místa v Nizozemsku a v lednu poletíme na Lanzarote.
Vždy šlo o nesimultánní výměnu s páry důchodového nebo předdůchodového věku. 3 páry už také navštívily náš byt v Praze a čtvrtý ještě neupřesnil, kdy by rád přijel. Vždy se jednalo o velmi přátelské lidi, kteří nás vřele přivítali a se kterými jsme se setkali i během našeho pobytu. Měli jsme možnost si moc hezky popovídat o našich životech.
Všechny tyto výměny vznikly z naší iniciativy. Během roku nám však přišlo nespočet nabídek, které jsme buď odmítli a nebo jsme je přijali s tím, že nejsme zatím domluveni na konkrétním datu. Zájem o výměnu s námi (kdy tedy kontaktoval někdo nás) měly rodiny z Australie, USA, Kanady, Thajska, Barbadosu, Francie, Španělska a Itálie.
Dost často se jedná o páry v důchodovém věku, co mají za sebou již mnoho výměn, ale také jsme se zkontaktovali i s rodinami s dětmi či mladým bezdětným párem.

Jak vypadaly naše swapy?
Tenerife (14 dní v lednu):
bydleli jsme v malém turistickém městečku v činžáku. Suzzane (angličanka podnikající v realitách) a Carlos (argentinský muzikant) rozdělili svůj velký byt na dva a jeden z nich poskytují přátelům, přátelům přátel či právě pro výměnu. Suzzane se nabídla, že nás vyzvedne na letišti, v lednici přichystala malé občerstvení a poskytla nám rady, co na ostrově navštívit. Během pobytu jsme byli pozváni k nim domů na večeři a strávili jsme společně moc příjemný večer u domácí paelly a láhve vína.
Suzzane s Carlosem přijeli k nám do Prahy v červnu asi na 10 dní. Vyzvedli jsme je na letišti a zprostředkovali jim návštěvu divadla - představení, ve kterém účinkuje Zbynďa.
Více o naší cestě v článku zde.

Slovinsko (10 dní v dubnu):
Jednalo se o penzion v horské vesničce nedaleko Tolminu. Mojca a Vojko bydlí ve spodní části domu a horní patro (velké podkroví) pronajímají. Když není turistická sezóna v plném proudu, poskytují apartmán pro výměnu. Přátelsky nás přivítali domácím likérem, likérem jsme si připíjeli i několikrát během naši návštěvy a nechyběl ani při loučení. Pomohli nám s vypráním špinavého prádla a dali samozřejmě místní tipy na výlety a restaurace. Téměř každý den jsme se potkávali a bylo nám s nimi příjemně. Mojca s Vojkem nás ještě nenavštívili, plánují cestu na příští rok.
Více o naší cestě v článku zde.

Nizozemsko - ´s-Hertogenbosch (14 dní v srpnu):
Bydleli jsme ve velmi útulném "zahradním domku" staré usedlosti, vzdálené od centra 10 min jízdy na kole. Domek byl regulérním dvoupatrovým domem ve velké zahradě. Postel s nebesy a všude plno knih, cd aparatura, sušička, hračky pro děti a jízdní kola kdykoliv k dispozici. Zažili jsme Gezellig (holandský výraz pro známější dánský Hygge) na vlastní kůži. Našimi bezprostředními sousedy byly ovečky, kačenky a slepice a moc jsme si jich užívali. Denně jsme je chodili krmit a měli k dispozici čerstvá vajíčka kdykoliv jsme si přáli. Samotný nově zrekonstruovaný statek slouží jak bydlení samotných majitelů - Marijke (fyzioterapeutka) a Larse (významný psychiatr), kteří díky homeforexchange.com opravdu již procestovali celý svět, tak i jako dočasné bydlení nejrůznějším nomádům z celého světa. Marijke s Larsem nás opět velmi mile přivítali - skleničkou vína a sladkou pochoutkou pro děti na terase. Pár dní po našem příjezdu odjeli k nám do Prahy, kde se o ně při jejich příjezdu postarala naše kamarádka. Na konci jejich pobytu nestihli kvůli rychlému odjezdu náš byt uklidit, nechali nám však ze své vlastní iniciativy peníze pro případnou uklízečku.




Nizzemsko - Moergestel (5 dní v září):
Ingrid s Fransem nabízejí k výměně dva domy. Mohli jsme si zvolit, který bychom navštívili raději a oni v čase našeho pobytu přebývali v tom druhém. Jednalo se o útulný 3 patrový řadový domek s krásnou malou zahrádkou. K dispozici jsme opět měli kola - včetně sedátka pro děti a kupu hraček. Byla to naše první a zatím poslední zkušenost s "main home". Prvních pár minut po přivítání jsme si připadali zvláštně, že budeme okupovat něčí domov, ale byli jsme ujištěni, že jsme více než vítáni. Ingrid s Fransem náš byt navštívili dříve, než my ten jejich a na naše první setkání přinesli malé dárky pro děti.


Takovýto druh cestování jsme si zamilovali. Sdílení domovů lidi sbližuje. Lze uzavřít blízká přátelství a dozvědět se více o tamní zemi. Doposud se k nám nedostala informace o žádné negativní zkušenosti. Lidé sdílející své domovy jsou velmi otevření a vstřícní. Vždy jsme si připadali, jak kdybychom se potkali se "starými dobrými přáteli", bydleli jsme v útulných čistých bytech či domech a nebyla komplikace s příjezdem v pozdních večerních hodinách.

I když poskytujeme k výměně náš "second home"/"vacation home", umím si stále více představit, že nabídneme i náš domov. Podle toho, jak se člověk chová k dočasně půjčené domácnosti, může očekávat, jak se někdo bude chovat k té jeho.

Nevím, jestli je takové cestování pro každého. My ho však vřele doporučujeme. Vystoupení z komfortní zóny cestovek a hotelů může být velmi příjemné :)  
  
0

Ořechové perníčky bez cukru

Naši kluci milují perníčky, pečeme je tedy dost často. Oba mi pomáhají s přípravou těsta i s vykrajováním a tak je výroba naší společnou tvůrčí dílničkou.

Jsou BEZ CUKRU, BEZ PRÁŠKU NA PEČENÍ, Z CELOZRNNÉ MOUKY a s těstem se dobře pracuje hned, není třeba ho nechat odpočinout.

Lze je vyrobit i úplně BEZLEPKOVÉ, BEZVAJEČNÉ a tedy VEGANSKÉ.
Veganské jsou naše nejoblíbenější - těsto neobsahuje vajíčka a proto mi je jedno, že kluci při vykrajování průběžně těsto ochutnávají. 

RECEPT:
60g na jemno namletých vlašských ořechů (nebo mandlí),
80g celozrnné jemné špaldové mouky,
40g (případě více) celozrnné jemné žitné mouky,
70g datlové šťávy (případně medu),
1 vajíčko (od spokojených slepiček),
1 lžíce oleje (panenského),
1 lžíce perníkového koření (postačí i jen skořice a trocha mletého nového koření).

V případě bezlepkové varianty lze použít pouze například rýžovou mouku, či v kombinaci s pohankovou.

Výroba domácí datlové šťávy:
ve výkonném mixéru rozmixuji cca 10 datlí v cca 1dcl vody (dle potřeby - aby konzistence připomínala med)

 Těsto zpracujeme, hned vyválíme a vykrajujeme. 

Pečeme při 180°C cca 7minut.

Množství perníčků: 1 velký plech.

Jak dlouho perníčky vydrží: u nás se většinou snědí hned :)

Dobrou chuť :)
0

Medituji a menstruuji

Osobní zpověď (NEJEN!) o tom, jak mi meditování pomáhá (NEJEN!) v období mé menstruace.
Sednu si do lotosového květu, nejlépe s tváří namířenou směrem ke slunci a nechávám plynout své myšlenky. 5 min, 10 min, 30 minut - jak kdy. Někdy se mi podaří téměř "vypnout" a pozorovat hlavně svůj dech, někdy k sobě vlídně promlouvám, jindy se mi myšlenky překotně honí hlavou a já musím vstát a "sežrat ropuchu co nejdřív", tedy jít a danou věc, kterou mám v hlavě jako nevyřešenou, vyřešit.

Vědomě jsem s meditováním začala toto léto. Stále je to pro mě ale téma, o kterém moc s nikým nemluvím. Asi proto, abych nepůsobila příliš esotericky, aby pro někoho ta moje transformace nebyla "až moc". Ano, ještě pořád tyto věci řeším, ale pracuji na tom, aby pro mě bylo čím dál méně důležité, co si kdo o mě myslí nebo nemyslí.

Už z gymplu z hodiny psychologie si pamatuji, že proti stresu pomáhá strávit alespoň 10 min denně sám/a se sebou. Někdy mi však postačí i méně minut na zastavení se a vrátit se tak do pohody. Meditace se pro mě stala velkým pomocníkem k téměř trvalému pohodovému stavu.

Rovnováha - to je to, oč tu běží. Vše/každý prahne (vědomě či nevědomě) po rovnováze, všem a všemu prospívá. Čím více lidí bude v rovnováze, tím víc bude v rovnováze celý svět a naše bytí na zemi. Extrém nikomu ani ničemu nesvědčí. A meditace člověka do rovnováhy dostává.

No jo, ale co ženy a jejich cyklická lunární proměnlivost!? Která by to neznala - stavy, kdy sama neví co se sebou a se svými náladami a emocemi?!

Mám za sebou období hormonální antikoncepce, kdy se mnou "mé dny" vůbec nic nedělaly a nevěřícně jsem pozorovala dívky, které to z mého pohledu "přehnaně moc prožívaly". Ano, já to neprožívala, ale také jsem neměla téměř žádný čich, ale zato celulitidu. Po vysazení prášků jsem naštěstí čich znovu získala a celulitidu ztratila. Než se mé tělo zcela probralo z antikoncepčního stavu, otěhotněla jsem, pak kojila, pak opět otěhotněla a opět kojila a až nyní, před pár měsíci jsem začala více vnímat svoji cykličnost. Vzpomněla jsem si na ty zmíněné spolužačky, co "to moc prožívaly". Najednou jsem prožívala také! Možná mi v tom pomohla návštěva ženského kruhu - setkání nazvané Červený stan, po kterém jsem si začala uvědomovat působení mužské a ženské energie. Začalo se mi dít, lépe řečeno jsem to dokázala rozpoznat a pojmenovat, že den či dva před menstruací a první den menstruace jsem doslova "nedávala" mužskou energii. Z běžných všedních událostí týkajících se mých dvou synů, které mi ve zbytku měsíce nevadily, se mi najednou chtělo brečet. A brečela jsem! Cítila jsem, že potřebuji být sama a nebo ještě lépe s nějakou ženou/ženami, se kterou se budu moci vypovídat, sdílet, souznít. Můj muž je v podobných chvílích pro mě úžasnou vrbou a rádcem, ale došlo mi, že jsou DNY, kdy je ženám lépe být s ženami. A pak zase dny, kdy je ženám (ženě!) velmi dobře s muži (mužem!). Že má logiku, že se dříve ženy v těchto dnech intenzivněji setkávaly, právě například ve zmíněném červeném stanu (dost často byly sesynchronizované - menstruovaly v podobné dny).

To stejné se týká i porodů (ženy s ženou - rodičkou), ale to je jiné obsáhlé téma.

Najednou jsem v tyto své "krizové dny" nevěděla co sama se sebou a stejně tak můj muž mě nepoznával a nevěděl jak reagovat.

V poslední době je hodně populární téma Cyklická žena - to, že máme 4 fáze (tvůrčí, odpočinkovou, ...) a zabřednutí do této "problematiky" nám může pomoci pochopit se/potažmo zákonitosti vesmíru a "využít svůj potenciál". Před 14 dny jsem byla na semináři jógy a tam jsem se dozvěděla o vnímání této cykličnosti z pohledu ájurvédy - žena nemá pouze 4 fáze, ale hned 11 - tzv. MĚSÍČNÍCH CENTER a proměňuje se každého 2,5 dne. Přišlo mi to najednou tak povědomé, tak známé i když na druhou stranu neznámé. Joo, to moje kritické období bývalo dlouhé 2-3 dny! Teď už vím, že přesně 2,5! :-) Stejně tak mě začalo překvapovat, že jsou dny, kdy se mi nechce s nikým moc povídat - mě, naprosto společenské osobě?! A hele, opět to trvá 2,5 dne! Také to sedí! Jindy je žena plná energie, jindy romantická..... ale co je důležité, každá to máme jinak! V jakém pořadí těchto 11 fází následuje za sebou je naprosto individuální a je na každé z nás si to vypozorovat - nejlépe psaním deníčku.

Žijeme v době, kdy spousta z nás řeší více okolní svět, než svůj vnitřní, kdy se o sobě chceme dozvědět spíše prostřednictvím okolí, než pozorováním sebe sama. A to je škoda. Začala jsem si tedy takový deník psát.

Zmínila jsem rovnováhu, která by měla být cílem všeho a všech a rovnováha hraje pochopitelně důležitou roli i při menstruaci. Čím více jsme v rovnováze, tím méně kolísají emoce během našich jednotlivých měsíčních center. Na zmíněném jógovém semináři jsme zpívali 15 minutovou mantru na posílení ženství. Z předešlých seminářů jsem už věděla, že pokud se chceme duchovně posunout, doporučuje se danou mantru zpívat denně v kuse po 40 dní. Dala jsem se tedy do toho s touto zmíněnou mantrou.

Tento týden jsem absolvovala "přezkoušení"! Nazývám tak situace, které mi přicházejí do cesty a já na nich poznávám, jak v daných situacích reaguji - jestli se mi (už) daří mít emoce pod kontrolou, nebo stále ještě ne. Moje menstruace a tchýně se objevily v jeden den! Zbynďova máma k nám jezdí pouze párkrát do roka, ale na několik dní, tak se jedná vždy o poměrně intenzivní návštěvu. Bála jsem se této kombinace. Opravdu upřímně jsem měla strach, že svoje emoce nezvládnu. A ZVLÁDLA!!! Byla to celkem příjemná návštěva! Byla jsem vyrovnaná, emočně stabilní, v pohodě! A ona také (jojo, svět nám zrcadlí :-)) Cítím, jak se vědomě - prostřednictvím meditací, a uvědoměním a pojmenováním dané situace, udržuji v rovnováze.

Pro zajímavost: když jsem to po roce a půl od mého druhého porodu zase "dostala", bylo to přesně v den novoluní. Ten den jsem měla své pravidelné taneční lekce - takže poměrně fyzickou zátěž. Druhý den jsem celý proležela s teplotou. "Ty jsi krásně sladěná s vesmírem!", napsala mi tenkrát moje sousedka (kamarádka, čarodějka). Začala jsem tedy googlit, abych se v této záležitosti trochu vzdělala. Nejen že se moje tělo takto nádherně napojilo na měsíc (jak by to také mělo být - proč asi název "měsíčky"?! :-)) ale ještě k tom bylo chytřejší než já a donutilo mě odpočívat, když mě samotné to nedošlo. V tomto období by každá žena neměla být moc fyzicky aktivní a ještě k tomu po pauze dlouhé více jak 2 roky (k 1,5 roku nutno připočítat celé těhotenství). Pro tělo to byl tedy docela záhul - já na něj ale tehdy nebyla ještě tolik napojená.

Menstruace v novoluní se nazývá cyklus bílého měsíce, v období úplňku cyklus rudého měsíce. Je zajímavé si o tom vyhledat informace.

Menstruace je velmi obsáhlé téma. Ženy ji vesměs vnímají negativně. "Ach jo, dostala jsem to.", "Zase mám krámy." Naštěstí pozoruji, jak se pohled na toto ženské privilegium a symbol početí začíná pohlížet jinak. Mně se pohled začal měnit díky mému muži. Doslova mi zakázal vyjadřovat se o ní jako o "krámech". Zastavoval mě při stěžování si: "už zase" a byl to on, od kterého jsem poprvé slyšela, ať jsem za ni ráda, že to znamená, že můžu mít děti a že je to úžasné. Muži bývají dost často citliví a uvědomělí, co se týče ženských záležitostí! Každý muž má v sobě vnitřní ženu a bylo by fajn, kdyby ji v sobě nepotlačovali - aby byli více v rovnováze. Ale to je také další široké téma. Stejně tak, že nejen žena je cyklická - vše se odehrává v cyklech.

Takže: menstruuji a vnímám to jako dar a medituji a vnímám to jako obdarovávání :-)

A jdu si zazpívat mantru, mám před sebou ještě 27 dní :)
0

Pečení bez cukru a mléčných výrobků (nejen pro vegany)

Všude kolem nás spousta jablek, švestek, hrušek. Všichni v okolí pečou buchty, koláče, muffiny. Ochladilo se a doma v kuchyni u trouby je teď moc příjemně. :)

Mám ráda sladké a také ráda peču. Snažíme se být co nejvíce sugar free a jsme vegetariáni (já a Zbynďa) co nejvíce omezující živočišné produkty a tak jsem se naučila péct bez rafinovaného cukru i bez mléčných výrobků - jde to a ještě k tomu velmi lehce! Není potřeba kupovat žádné "extra" suroviny, vystačím si vždy s tím, co máme doma ve špajsce.

Takové pečení se však neobejde bez výkonného mixéru, který snadno rozmixuje například oříšky či semínka na "máslo". My doma používáme OmniBlend.

Není třeba hledat speciální sugar free a veganské recepty, i když takových stále více přibývá, což hodnotím velmi kladně. Postačí v klasických receptech "chytře" nahrazovat. :)

ČÍM NAHRAZUJI CUKR:
nejčastěji datlovou šťávou:
cca 10 datlí a menší množství (cca 1dcl) vody rozmixuji do pasty (konzistence medu). Mám odzkoušeno, že ať už je v původním receptu jakékoliv množství cukru, pasty dám například do těsta na 12ks muffinů 70-100g.
Med při pečení nepoužívám, dočetla jsem se, že při vyšších stupních se stává toxickým a průmyslově vyrobené sirupy nemáme potřebu kupovat.
Často se však dá vyhnout jakémukoliv tekutému sladidlu, pokud se do těsta přidá například banán nebo hodně rozinek (nebo obojí).

ČÍM NAHRAZUJI MÁSLO:
nejčastěji kokosovým olejem (případně olivovým nebo řepkovým). Vždy v poloviční dávce, než kolik má být másla.
Snažím se však vyhledávat takové recepty, kde není oleje (másla) moc potřeba.

ČÍM NAHRAZUJI KRAVSKÉ MLÉKO:
"mlékem" rostlinným.
Nekupujeme žádné v obchodě, vyrábíme si jednoduše doma. Příprava trvá klidně jen 1 minutu :) Stačí v mixéru rozmixovat vodu a oříšky/semínka,... s vodou v poměru 1:4.
Našim favoritem je "mléko" kokosové - není třeba kokos předem namáčet, ani po rozmixování scedit přes plátýnko. Prostě rozmixuji sušený kokos s vodou (zmíněnou 1 minutu) a rovnou použiji. Přidáváme ho nejenom do sladkého těsta, ale i při pečení chleba, u kterého kokosová chuť není vůbec znát.
Doma vyrobit lze i "mléko" z ovesných vloček, pohanky, rýže, slunečnicových semínek, ořechů nebo máku. U těchto je však potřeba danou surovinu předtím na pár hodin namočit (vyjma slunečnicových semínek) nebo uvařit (rýži) a dle potřeby případně po mixování přes plátýnko přecedit.

ČÍM NAHRAZUJI VAJÍČKA:
nejčastěji lněným semínkem:
1 lžíce rozmixovaného lněného semínka smíchaná se 3 lžícemi vody poslouží jako jedno vajíčko. Je třeba semínko s vodou smíchat v malé skleničce a nechat pár minut, aby vznikla konzistence podobná bílku.
1 vajíčku se také rovná 1/2 středně velkého banánu rozmačkaného na kašičku, nebo 1/4 hrnku neslazené jablečné šťávy (možno k ní přidat 1/2 lžičky prášku do pečiva), nebo 1/4 hrnku oleje (olejem však nenahrazovat více vajec, těsto by bylo mastné), nebo olejovo-práškovou směsí (2 lžíce vody smíchat s 1 lžící rostlinného oleje a se 2 čajovými lžičkami prášku do pečiva).

Ano, je pravda, že koláče, bábovky, ani muffiny slazené sirupem místo rafinovaným cukrem, nebo nahrazením vajíček tolik nevyběhnou, ale co, nám to "neva", pochutnáme si na nich o to více. :)


0

BEZ CUKRU, prosím!

Vždycky jsem si myslela, že když nemám problém s nadváhou, nemusím cukr "řešit", že ho můžu konzumovat v jakémkoliv množství. Lžička cukru do ranního čaje, po obědě vždy nějaká sladká tečka nejčastěji v podobě čokolády, sem tam nějaká sušenka nebo slazený jogurt či smetanový dezert. Cukr jsem přidávala do pečení (přesně jak bylo uvedeno v daném receptu), do pudingu (jak jinak!), v letě třeba na jahody nebo jiné ovoce. Občas jsem si dala skleničku koly nebo nějakého džusu a milovala jsem Nutellu. Prostě KLASIKA. Byla jsem na to zvyklá "odjakživa" a vůbec mě nenapadlo nad tím nějak přemýšlet.

Celkově jsem nad jídlem moc nepřemýšlela. Myslela jsem si, že když se konkrétní jídlo nabízí v obchodech, tak PŘECE nemůže být "zdraví škodlivé". NĚKDO ho přece musel schválit!

V prosinci 2015 mi řekl kamarád o českém dokumentu CUKR-BLOG a můj pohled "na věc" se po
jeho shlédnutí (za zmínku stojí, že jsme si ho doma pustili v čase hodování vánočního cukroví) zcela změnil. Ne jen, že jsme cukr z naší domácnosti ze dne na den odstranili, ale začali jsme se i poměrně intenzivně zajímat o to, co jíme.

Najednou mi došlo, že nechci, aby někdo jiný rozhodoval o tom, čím živím svoje tělo. Rozhodla jsem se aktivně účastnit na skladbě svého (našeho) jídelníčku a ne jen slepě důvěřovat obchodníkům.

Po výrazném omezení konzumace cukru jsem já i můj muž shodili několik kilo, upravila se nám pleť a mně zmizel exém na zápěstí, který se mi už od puberty často objevoval. Levé zápěstí mi slouží jako jakýsi "ukazatel hladiny cukr v těle" - jakmile se stane, že sním jídlo s větším obsahem rafinovaného cukru (například někde na návštěvě), exém se hned zase objeví!

Aniž bychom si to často uvědomovali, rafinovaný cukr je téměř ve všech průmyslově zpracovávaných potravinách. Nejsou to "jen" sladké nápoje a pamlsky, ale i například pečivo, jogurty, omáčky "v pytlíku", konzervovaná zelenina, sýry, uzeniny nebo třeba i slané brambůrky(!) Dá se říci, že je ve většině průmyslově vyrobených poTRAVINÁCH. Jedná se o tzv. skrytý cukr. A to je ten nebezpečný!

Cukry jsou pro výživu člověka nepostradatelné! Ovšem ty přirozeně se vyskytující, tedy cukry jednoduché, vyskytující se v syrovém ovoci a v jiných plodinách, NE průmyslově vyráběné, takové naopak ŠKODÍ!

Jak uvádí Wikipedie, před 100 lety byla spotřeba rafinovaného cukru za rok na jednoho člověka méně než 2,5 kg. Nyní je to asi 40 kg! Průmyslově vyráběný cukr nám neposkytuje žádné živiny, je pouze pro energii. Je zbaven všech minerálů a ty si naopak z našeho těla bere. Je po požití rychle vstřebán do krve a zaplaví celý organismus. Zatíží hlavně játra, která přebytky cukru ukládají v podobě podkožního tuku. Tělo s cukrem očekává i další živiny a proto nevydá potřebný rozkaz "Stop, už nejez, mám dost!". Rozkolísaná hladina cukru naopak způsobí další chuť zase na cukr nebo na jiné jídlo. Po prvním pocitu energie a euforie se dostaví podrážděnost, únava či ospalost a to v okamžiku poklesu hladiny cukru v krvi. Rozkolísání hladiny cukru pro nás znamená rozkolísání psychiky a nekončící opakovaná chuť na sladké.

Pokud průmyslově vyráběný cukr konzumujeme ve větším množství, má negativní vliv nejen na naši psychiku a váhu, ale také na naše zdraví: zatěžuje orgány, patří mezi základní živiny pro rakovinové buňky, okyseluje náš organismus, má vliv na kazivost zubů. Vytváří vhodné prostředí pro rozmnožování plísní, které můžou mít za následek vaginální problémy či exém nebo akné. U dětí může nadměrnou konzumací cukru navíc docházet k zhoršenému vývoji mozku. Rafinovaný cukr snižuje plodnost, zvyšuje úmrtnost.

Jakákoliv potravina, která není přirozená, není zdravá. Pokud se cukr konzumuje ve velké míře, je škodlivý! O vlivu cukru na naše zdraví se ví už od sedmdesátých let. Lobbing potravinářského průmyslu je však obrovský. Více cukru rovná se větší chuť na jídlo a to je hlavní zájem potravinářské lobby, to je důvod, proč ho potravinářský průmysl podporuje. :(

Na cukru jsme se většina z nás stala závislá. "Dopujeme" se jím, když potřebujeme "dobít" energii, ale také když je nám smutno, nebo když jsme "na nervy". On nám opravdu NA CHVILKU "dobře" udělá, ale za jakou cenu... Cukr je droga a my chceme víc a víc a víc! Slyšeli jste o pojmu sacharismus - závislost na cukru? Nebo, že o zdraví většiny obyvatel rozhoduj jen asi 100 lidí? Severské státy se už začínají snažit spotřebu cukru regulovat. Snad se to dostane i k nám.

Když omezíme cukr, poznáme jak jídlo chutná - například opravdovou chuť jablka. Zjistili jsme, že nepotřebujeme téměř vůbec sladit, že nás místo nezdravé čokoládové tyčinky po obědě uspokojí datle nebo rozinky. Že datlová šťáva (jednoduše a rychle vyrobená doma) nebo třeba banán dostatečně osladí koláč či naše oblíbené muffiny, a když si něco přeci jen chceme více osladit, tak medem nebo javorovým sirupem.

V knize Miluj svůj život Louise L. Hay píše: "JEZ TO, CO ROSTE". Krásné pravidlo! Vhodné je i kupovat základní potraviny - cokoliv, co není zabalené.

JSME TO, CO JÍME - to je další rčení, u kterého mi došlo, jak moc je pravdivé!

Každý věří svoji pravdě. Toto je moje pravda :)

Shlédla jsem nebo poslechla spoustu dokumentů a rozhovorů a přečetla nespočet článků, týkajících se právě cukru. Doporučuji tyto:
- dokument Cukr-blog,
- rozhlasový rozhovor s Andreou Culkovou - krátký rozhovor s autorkou dokumentu Cukr-blog,
- dokument Cukr, sladký zabiják,
- pořad Peklo na talíři - díl věnovaný skrytým cukrům,
- radio rozhovory: Hořká pravda o sladkém cukru 1. díl a 2. díl (existuje i stejnojmenná kniha),
- článek Cukry přírodní versus rafinované
- Krátký dokument o cukru - mimo jiné rozhovor s Margit Slimákovou, která se tématu "cukru" intenzivně věnuje.


Jak jste na tom vy s cukrem?
0

Raw kuličky - jednoduché, rychlé, zdravé

Tip na zdravé mlsání z ingrediencí, které máme u nás doma vždy "po ruce" a nakupujeme je "bez obalu". Příprava zabere klidně i jen 10 minut a můžou se do tvoření zapojit jednoduše i děti. Živá strava si uchovává všechny výživné látky, takže žádné "černé svědomí" z takového mlsání :)

RECEPT

Bílé:
1 hrnek mandlí (nenamočených, neloupaných),
1 hrnek strouhaného kokosu,
3 - 4 lžíce medu nebo datlové pasty.
  
Hnědé:
3/4 hrnku mandlí (nenamočených, neloupaných),
1 hrnek strouhaného kokosu,
1/4 hrnku čokolády (raw a nalámané na menší kousky),
3 - 4 lžíce medu nebo datlové pasty.

Černé:
1 hrnek celého máku,
1 hrnek strouhaného kokosu,
3 - 4 lžíce medu nebo datlové pasty.

Datlová pasta:
1/2 - 3/4 hrnku vypeckovaných datlí s asi 1 dcl vody rozemeleme v mixéru. 

Mandle/mák a kokos rozemeleme v mixéru, přesypeme do mísy, přidáme med nebo datlovou pastu, ze vzniklé hmoty vytvarujeme kuličky a dáme na malou chvilku ztuhnout do lednice.
Pro zpestření můžeme do středu mandlovo-kokosových přidat celou mandli (nejlépe několik hodin předem namočenou ve vodě) a do makovo-kosových rozinky.
0

Tip na výlet pro milovníky přírody - Lánská obora

Nikdy jsem nebyla v Lánech a protože na mě na Facebooku "vykoukl" tip na výlet s dětmi právě do obory v Lánech, vydali jsme se tam. Strávili jsme tam příjemné nedělní slunečné odpoledne.


Procházka převážně lesem, piknik v zpřístupněné části obory, pozorování daňků a jelenů, krmení divokého prasátka, posezení u rybníka a výborná zmrzlina v nedaleké obci při zpáteční cestě do Prahy.

Kousek od Prahy, žádný problém s parkováním, celý okruh trvá asi 5km a je sjízdný s kočárkem, i na odrážecím kole. Svačinu s sebou! :)

Na okraji obce Lány, přímo na proti Lesní správy Lány je třeba přejít přes malou lávku a silnici a vydat se lesní cestou, která leží napravo od dřevěného trůnu. Tam začala naše cesta Naučnou stezkou Lánská obora. Asi hodinovou pomalou chůzí lesní pěšinou jsme došli do zpřístupněné části obory (nachází se asi v polovině stezky). Ideální místo k posvačení. Je možné využít stolů s lavicemi nebo posedět na trávě. V areálu jsou vyhlídky pro pozorování zvěře při krmení, naučné tabule s informacemi o zde žijících zvířatech, veverky na stromech, jezírko s rybami, i několik herních prvků pro děti.

Otevřeno je od 1.května do 30. září. Středa, čtvrtek 15 - 18 hodin, sobota 14 - 18 hodin, neděle a svátky 10 - 18 hodin.
Vstupné: 30,- Kč dospělí, 15,- Kč děti do 15 let, děti do 3 let zdarma.
Krmní zvěře je v sobotu i neděli oficiálně v rozmezí 14 - 15 hodin, ale při naší návštěvě se konalo už kolem 13:30. Krmení znamená, že z vyhlídky je možné v dálce pozorovat traktor, který zvěři přiveze jídlo. :)



Hned vedle areálu bydlí divoké prasátko - samice Berta. Na vlastní nebezpečí je možné ji krmit. Někdo přinesl suché rohlíky, my ji dali naše oříšky a rozinky.

Po cestě k autu jsme ještě na chvíli zastavili u rybníka Pánova louka. Musí se kvůli němu odbočit z trasy a tím si celou procházku prodloužit asi o kilometr. Krásná příroda, hlasité kuňkání žab, jeden koupající otužilec, pár laviček k odpočinku. Místo dobré k "vypnutí", relaxaci i k hrám. :)

Zmíněná výborná zmrzlina se nachází ve středu obce Kačice. Dům není označen žádným nápisem, pozná se však dlouho frontou zákazníků až ven na ulici (alespoň pokud je víkend a slunečné počasí).

Bylo to fajn a Lány stojí za návštěvu určitě víckrát. Spoustu doporučených míst jsme za jednu návštěvu s malými dětmi nestihli.
Děkuji za inspiraci na výlet blogu www.sdetmivbaglu.cz.
0

Veganský dort bez cukru nejen pro děti


Před pár dny jsme oslavili druhé narozeniny našeho syna Matea. Nechyběl samozřejmě dort, ovšem nebyl tradiční. Vyrobila jsem takový, který koresponduje s našim životním stylem. Takový, který může sníst dvouleté dítě klidně "celý na posezení". 

Nejsme vegani a ani nejíme převážně raw, ale upřednostňujeme tzv. živé stravování.

Zdravé suroviny, raw krémy z ořechů a semínek, žádná umělá sladidla, jednoduchá příprava :)
(K přípravě másel z ořechů a semínek je třeba výkonný mixér.)

RECEPT:

Korpus
4 zralé banány,
3/4 hrnku jablečného pyré (rozmačkaná povařená jablka),
1,5 hrnku špaldové mouky,
1 lžička jedlé sody,
1 lžička skořice.
V míse smíchat mouku, jedlou sodu, rozmačkané banány i jablečné pyré. Vzniklé těsto dát do pečícím papírem vyloženého menšího hlubšího plechu a péct 20 min na 180 °C.
Po upečení z těsta vykrojit 3 či 4 menší kolečka (pomocí nože a většího hrnku či misky).
Já vykrojila 3 kolečka a ze zbývajícího těsta jsem nakrájela menší řezy - kdyby Mateo snědl celý dort sám, aby mohli ochutnat i ostatní :) 

Náplň
Čokoládová tahini pasta:
2 hrnky sezamových semínek (ideálně semínka namočit na 8 hodin do vody, poté propláchnout a nechat usušit - klidně v troubě, nebo použít semínka krátce opražená),
1/2 hrnku oleje (olivového lisovaného za studena),
kostka kvalitní čokolády (množství dle chuti).
V mixéru rozmixovat nejdříve samotná semínka a až vznikne hmota, přidat čokoládu a olej a mixovat do hladké pasty. 

Kešu-kokosové máslo:
3/4 hrnku kešu,
1 hrnek strouhaného kokosu,
špetka skořice,
1 lžíce datlového sirupu (rozemleté datle s vodou), či medu.
Ve výkonném mixéru pomlít kešu s kokosem, dokud se nepřemění na tekuté máslo a v závěru přidat skořici a sirup (med).

Jedno patro jsem promazala čokoládovou tahini pastou a pokladla na kolečka nakrájený banán, druhé patro kešu-kokosovým máslem a opět banán a celý dort pokryla čokoládovou tahini pastou na vrchu posypanou strouhaným kokosem.

Korpus je dle receptu z www.madamecoquette.cz

Foto by Tomáš Hlaváč https://tomashlavac.format.com/




0

Slovinsko - krásná příroda, milí lidé a velké porce v restauracích :)

V dubnu jsme se vydali na 10 denní výlet do Slovinska. S dětmi, autem, přes Homeforexchange.com, se zastávkou v Itálii, do vnitrozemí i k moři.

Do nedávna jsem měla Slovinsko spojené pouze s cestou do Chorvatska, kdy se přes něj rychle přejede, zanadává se na zpoplatněný kousek dálnice a spěchá se na chorvatské pobřeží. Tak o něm mluvilo moje okolí. Před rokem mě však zaujalo vyprávění o Slovinském přímořském městečku Piran a já zatoužila se tam podívat. Slovinsko se v mých očích proměnilo na zemi s krásnou přírodou, kterou je velká škoda jen profrčet autem.


Navštívili jsme oblast Julských Alp s úžasnou řekou Soča, která má specifické modrozelené zabarvení, jenž je způsobeno vysokým obsahem rozpuštěného uhličitanu vápenatého. Všude samé hory, vodopády, klikaté silnice a sem tam malá vesnička či horské městečko. Žádné pestrobarevné paneláky ani obchodní centra. Slovinsko je pro mě hornatým venkovem s milými lidmi a s velkými porcemi v restauracích. :)


Moc jsme si oblíbili cestování prostřednictvím sdílených domovů. My poskytujeme náš byt, který pronajímáme a stejně tak upřednostňujeme "vacation home" u našich potenciálních domácích. Jen co jsme se v lednu vrátili z Kanárských ostrovů, které pro nás byly první zkušeností s tímto typem ubytování, zasedla jsem k počítači a na zmíněném serveru obeslala několik rodin ze Slovinska s naším zájmem o výměnu. 

Souhlasila Mojca a Vojko z malé vesničky Svino poblíž Italských hranic. Vlastní penzion, který se nachází v prvním patře jejich domu. Vřele nás uvítali (vlastním domácím likérem), byli nám k dispozici po celou dobu našeho pobytu (opět i s likérem) a v přátelském duchu jsme se i rozloučili (opět přípitkem :)) Mojca nám dokonce pomohla s vypráním oblečení, dostali jsme od nich spoustu tipů, co a jak ve Slovinsku navštívit a koupili jsme si od nich několik lahví výborného domácího vína.



Z našeho 10 denního domova jsme na 2 noci odcestovali do italského přímořského městečka Duino. To je charakteristické hradem vyčnívajícím na kopci nad mořem a prý se tu natáčel film Účastníci zájezdu. A z Duina pak na jednodenní výlet do "vysněného" Piranu.


V Piranu je třeba počítat s tím, že autem se do centra nedostanete. Parkuje se v několika patrovém parkovacím domě a pak se musí pěšky cca 15 minutovou procházkou nebo autobusovou linkou. Autobus je zdarma, parkování na 7 hodin vyšlo na 13 euro. Prožili jsme tam krásný den - ochutnali levandulovou zmrzlinu, házeli do moře kamínky, procházeli se po promenádě, ale i malými zašitými uličkami. Na náměstí Giuseppe Tartini se naši kluci projížděli s jinými dětmi na koloběžkách a odrážedlech, krmili holuby a racky a poprvé jsme ochutnali Gibanicu.


Po cestě od moře zpátky "domů" jsme navštívili ve městě Postojna jeskyni Postojnska jama. 2 hodinová prohlídka byla započata i zakončena jízdou vláčkem, díky které jsme si připadali jak Harry Potter, když si jel vyzvednout peníze do trezoru v bance :)


Další krásný den jsme strávili návštěvou známého slovinského jezera Bled. Vydali jsme se tam vlakem z obce Most na Soči. Je to velmi fotogenické místo hlavně díky ostrovu s kostelem, který se nachází téměř uprostřed jezera. I když je to jedno z nejnavštěvovanějších míst Slovinska, procházka kolem celého jezera byla moc příjemná, dlouhá 5,5 km a zvládli jsme ji celou s kluky na odrážedlech.


S klukama jsme zvládli i výšlap k vodopádu Kozjak. Zaparkovali jsme poblíž kempu na okraji města Kobarid a strávili víc jak 2 hodiny v krásné panenské přírodě. V závěru cesty k vodopádu to byl trošku adrenalin - musí se přejít po kamenech v řece a poté po úzké dřevěné lávce připevněné na skále. Stojí to ale opravdu za to!


Tipy a zajímavosti:
-Porce v restauracích bývají opravdu velké. Četli jsme o tom v recenzích několika restaurací, když jsme googlili, kam zajet na jídlo, a potvrdilo se nám to. Jednou nás dokonce paní číšnice zastavila při objednávání se slovy, že už nám to stačí, že už toho máme dost :D A dobře udělala!
-Když prší, není ve Slovinsku moc možností co navštívit - alespoň ne s dětmi a v oblasti, kde jsme byli my - jeden celý večer jsme strávili hledáním na internetu, kam případně zajet, ale nic jsme nenašli. :)
-Od kamarádky jsme dostali tipy, co ve Slovinsku ochutnat, tak se o ně dělím dál:
ajvar (pomazánka z pečené papriky a lilku), prebranac (zapečené fazole), prekmurská gibanica (jablečný dezert).


-Město Kobarid je známé i pro své "vyhlášené" štruklji - knedlíky s ořechovou či jinou sladkou nádivkou. Malé, drahé, ale výborné!












-A co nás hodně pobavilo - děti se slovinsky řeknou otroci :) 
0

Domácí jednoduchý přípravek proti klíšťatům

Začala klíšťová sezóna, tak tady je tip na velmi jednoduchý přírodní přípravek proti klíšťatům.

Je to už třetí rok, co našemu pejskovi neaplikuji ŽÁDNOU CHEMII na tělo (do těla!), abych ho před klíšťaty uchránila. Navíc to je téměř ZADARMO a BEZ OBALU!

Začala jsem se řídit tím, že na tělo si namažu nebo nastříkám pouze to, co bych i snědla. Vždyť kůže je náš největší orgán! Není to nedobytná stěna! A řídím se tím samozřejmě i u dětí a také u zvířat. 

Co potřebujeme:
rozmarýn, hřebíček, vodu a nějaký menší rozprašovač.

Doba přípravy: 5min.

Postup:
na litr vody potřebujeme hrst čerstvého či sušeného rozmarýnu a menší hrstičku hřebíčku. Koření nasypeme do hrnce a přelijeme vroucí vodou. Necháme vystydnout, zcedíme, přelijeme do rozprašovače a před každou procházkou psa postříkáme.


Na sezónu nám vždy stačila max 1/3 dávka.

Každý rok si na recept vzpomenu jakmile u Damiho objevíme první klíště. Hned, jak přípravek začneme používat, klíště se už za celou sezónu neobjeví! Opravdu je ale třeba aplikovat minimálně 1x denně, ideálně před ranní procházkou.

Chystám se to aplikovat také na sebe i na děti.

0

Vyšinutá nebo inspirativní třiatřicítka? Ať si každý vybere :-)

A je to tady, Kristova léta! Před 10 lety jsem byla krátce po rozchodu z dlouholetého vztahu a myslela jsem si, že jsem stará a už si nikoho nenajdu (našla jsem!).
Přesně dnes je mi 33 let a stará si rozhodně nepřipadám! :) Můj manžel říkával, že ženy jsou nejkrásnější těsně po třicítce a nedávno výrok upravil na věk od 30 do 50 let, takže jsem klidná! :-D

Posledních několik let jsem neměla narozeninový den moc ráda. Smsky s textem typu: "Pořádně si dnešní den užij!" mě nečinily žádnou radost, spíš naopak! Měla jsem pocit, ŽE BYCH MĚLA SLAVIT, PROŽÍVAT NĚCO VÝJIMEČNÉHO, a já přitom narozeniny trávím úplně OBYČEJNĚ... Stalo se pravidlem, že místo toho, aby je můj muž trávil se mnou a POŘÁDNĚ JSME SI TENTO DEN SPOLEČNÉ UŽILI, seděla jsem doma a on byl buď pracovně vytížený, nebo obíhal obchody a vybíral mi vhodný dárek (což kdybych předtím věděla, vymluvila bych mu to!). K tomu jsem se nikdy nijak zvlášť nebála stárnutí, ale měla jsem tendenci již několik dní před tímto "významným" dnem opakovat, kolik že mi to vlastně UŽ bude! 

Díky genům a tělesné konstituci vypadám pokud ne jako dítě, tak maximálně jako teenager. Lidé mě běžně oslovují slečno a před asi 4 lety na mě jedna paní na ulici vykulila oči, když zjistila že mám dítě, a zvolala: "Cože, já myslela že vám je 12!" :D Pevně věřím, že když mě někdo pozná blíže, odhadne mě alespoň na čerstvě dospělou, která už alespoň nějaká ta životní moudra pobrala. :-D 

Letos tomu však bylo jinak. Dnešní narozeniny jsem strávila opět OBYČEJNĚ, tentokrát však KRÁSNĚ OBYČEJNĚ, harmonicky, s klidem v duši a s úsměvem na tváři! Už mi je úplně jedno, kolik mi je let. Je to jenom číslo, které nic neznamená. Důležitější je mentální věk a přístup k životu. :-) Co nám se Zbynďou začala být blízká myšlenka minimalismu a přestali jsme si dávat hmotné dárky, ulevilo se nám. Neočekávala jsem a nepřála jsem si žádné dárky od nikoho. I tak se mi jich však pár sešlo a naprosto mě odzbrojily (v dobrém slova smyslu) tím, jak byly osobní! A dají se jíst nebo číst, takže se nevylučují s mojí minimalistickou cestou. Co mi však udělalo opravdu velikou radost, byl nespočet zpráv s tím, že jsem pro lidi inspirací. To je přesně to, proč před necelým rokem vznikla myšlenka na tento můj blog! Přála jsem si mezi lidi šířit inspirativní myšlenky a informace (ať již moje, nebo od lidí, kteří inspirují mě) a jsem moc ráda, že se mi to s největší pravděpodobností daří.

Zatím co část mé rodiny, po čtení příspěvků zde na blogu, o mě tvrdí, že jsem vyšinutá, od mých přátel a známých mám spoustu kladných reakcí. Je vtipné, jak na jednu věc může každý pohlížet úplně jinak. S někým rezonuje, jiného popuzuje. Pro někoho jsem blázen, pro jiného inspirací. :) 

Chvilku jsem se odhodlávala jít se svými myšlenkami "na trh" a blog spustit. Bála jsme se případných negativních reakcí. Ale "Být úžasný znamená být sám sebou. Nepotřebuješ být přijat ostatními, potřebuješ přijmout sám sebe." a to je přesně ta myšlenka, se kterou se ztotožňuji. Stejně tak jako s výrokem: "Dosáhla jsem toho bodu ve svém životě, kdy už nepovažuji za nutné na kohokoliv zapůsobit. Pokud mě mají lidi rádi takovou, jaká jsem, je to fajn. A pokud ne, je to jejich věc."

Říká se, že vrána k vráně sedá. Já vyletěla z hnízda, vydala se vlastní cestou a jsem vděčná vránám, které potkávám, které se ke mně přidávají nebo ke kterým mám možnost se v jejich letu připojit já a učit se od nich! A že jich je! 

Jsem zvědavá, kam dolétnu za dalších 10 let. Těším se na to :) 

2

copyright © . all rights reserved. designed by Color and Code

grid layout coding by helpblogger.com