V létě na měsíc do Nizozemska

V létě 2018 jsme strávili měsíc v Nizozemsku. Na cestu jsme se vydali autem a bydleli jsme prostřednictvím sdílených domovů celkem na 3 místech.
"Do Holandska? Na měsíc? Co tam budete  dělat?" Ptalo se nás mnoho kamarádů?

Koupali jsme se v jezeře i v moři, vozili se na paddleboardu, pluli v motorovém člunu na vodních kanálech, jezdili na kole a koloběžce, starali se o farmářská zvířata, jedli belgické hranolky a holandský sýr a inspirovali se místním umem pro útulné bydlení. 



Nizozemsko - země, kde skoro všude dojedete pohodlně na kole a auta vám ještě dávají přednost.


Nejvíce nás fascinovala všudepřítomná jízdní kola. Kola a tulipány jsou pro tuto zemi typické, ale prožít si několik týdnů na vlastní kůži a Holandsko si procestovat, bylo pro nás krásným zážitkem. Já tedy jezdila na své koloběžce, protože Nizozemci jsou TÁK vysocí a mají TÁK vysoká kola, že jsem vypůjčené místní kolo se svými necelými 160 cm musela hned zase odložit.

KOLA VŠUDE, NA KOLECH VŠUDE, VŠICHNI NA KOLECH


Centra města s minimem aut

Na kole v sukni i na podpatcích, pánové v obleku, těhotné, i s miminkem, nebo třeba i s jídelním stolem na nosiči či zvířetem v košíku.
Všude ve městech široké červené cesty určené pouze cyklistům a motorkářům, kterých bylo však podstatně méně, všude stání pro kola a to někde i víceúrovňové.
Uvnitř měst na ulici můžou parkovat často pouze rezidenti, přespolní si za parkování zaplatí nemalé částky - ceny za hodinu se pohybují od cca 2 eur (spíše malá městečka) do i 12 eur (v Amsterdamu) za hodinu. Parkování je dokonce často možné pouze v parkovacích domech.

Dělat si to hezký

Nizozemsko se řadí vedle Dánska mezi země s nejméně lidmi, kteří by si život buď neužívali, nebo by je sužovala nervozita a stres a trpěli by nedostatkem odpočinku. Obě země zaujímají první místa v anketách nejšťastnějších lidí světa.
Zatímco pro Dány má na tom velký podíl HYGGE, pro Nizozemce je to GEZELLIG. V obou případech jde zkrátka o "umění udělat si to hezký"neboli "udělat si pohodlí".

Na náš výlet jsem si záměrně vzala právě knihu s názvem Hygge a bylo krásné číst o tomto inspirativním způsobu života právě v "gezellig domku" v samém srdci Nizozemska:

Den Bosch - hlavní město provincie Severní Brabantsko

14 dní jsme bydleli v městě 's-Hertogenbosh (zkráceně Den Bosch) - ve staré usedlosti, vzdálené od centra pouhých 10min jízdy na kole. K dispozici jsme měli patrový domek v zahradě a sympatické sousedy - ovečky, slepice a kačenky o které jsme se mohli starat. Pomáhali jsme s krmením, vyčistili jsme bazének a ráno asistovali u sběru vajíček. Kluci si oblíbili hlavně slepice, které se naučili chytat do ruky a poté se s nimi mazlili. Dokonce i dvouletý Mateo slepičky dohonil a lapil.

Město mi připomínalo svým vzhledem Amsterdam. Do centra jsme jezdili na výborné belgické hranolky, podnikli jsme výlet lodí s komentovanou prohlídkou tamními vodními kanály, pozorovali z bezprostřední blízkosti kačeny a husy či jen tak ruch tohoto sympatického města.


Z Den Bosch jsme podnikli několik výletů:


Jezero De Ijzeren Man

Příjemné místo na koupání či vodní sporty. Hlavní pláž je se sociálním zázemím, občerstvením a vyžitím pro děti. Je třeba zaplatit za vstup a psi do areálu nesmějí. Je však možnost dojet k jezeru i na kole z druhé strany, kde je přístup volný, avšak bez jakéhokoliv zázemí.
My jezero navštívili 2x a vyzkoušeli obě varianty. Vezli jsme si z Čech vlastní paddleboard a strávili pokaždé u vody krásný den.

Gouda v Goudě

Tradiční trh sýrů ve městě Gouda se koná od dubna do srpna každý čtvrtek dopoledne. Jedná se o klasický trh se všemožným zbožím s tím, že jedna část (u kostela) je věnována tradičnímu nákupu sýrů - v krojích, s povozy s koňmi a i s tradičním smlouváním. Je to jakési divadelní představení. Ve stáncích jsme kromě sýrů nakoupili i tradiční holandské vafle a sladké smažené pečivo.

Poušť De Loonse a Drunense Duinen

Jedna z největších oblastí písečných dun v západní Evropě - národní park De Loonse a Drunense Duinen. Teplotní rozdíl mezi dnem a nocí může činit až 50 stupňů Celsia. Procházeli jsme se písečnou plání, přelézali přes padlé klády stromů, vyhřívali se na sluníčku. 

K moři - pláž u města Haag 

Cestování se psem se může sem tam zdát jako překážka - ta se však nejednou záhy proměnila ve výhodu.
Bylo tomu tak například při naší cestě k moři nedaleko Haagu. Pláž přístupná lidem s domácími mazlíčky byla značně vzdálená od parkoviště (na rozdíl od té klasické veřejné). Ne jenom s Damim, ale i s dětmi, jejich odrážedly, jídlem na celý den, piknik dekou, ručníky, hračkami na písek a hlavně objemným paddleboardem jsme museli zdolat vzdálenost větší než 2km a to klikatou a z větší části písečnou cestou, v závěru ještě zpestřenou výrazným kopcem. Za ním se nám však naskytl krásný pohled na obrovskou divokou pláž.
Žádná "hlava na hlavě", žádné stánky s nezdravým jídlem, ale čistá pláž se spoustou naplavených mušliček a s příjemným počtem příjemných lidí a jejich psích kamarádů, kteří společně dováděli - často i s dětmi.

Vesnička Drimmelen

Upravené stylové domy, čisto, zeleno, příjemno. V nedalekém přístavu si lze zapůjčit menší loďku či zakoupit výlet na velké lodi a prohlédnout si národní park De Biesbosch. My si zde prohlédli pouze lodě v přístavu.

Směr na sever - obec Augustinusga v provincii Friesland

Na další týden jsme se přemístili na sever. Friesland, česky Frísko, je přímořská, méně osídlená oblast v Nizozemsku. Bydleli jsme na ekologické kravské farmě asi 30 min jízdy autem od moře. 


Lauwersmeer - přírodní rezervace a jezero 

V každé zemi, kterou jsme navštívili, nás vždy okouzlilo jedno místo, na které jsme se většinou ještě vrátili, abychom si ho opravdu užili. V Nizozemsku nás takto uchvátila jedna osada na břehu Severního moře v oblasti Lauwersoog u jezera Lauwersmeer.

Giethoorn – holandské Benátky

Na toto místo jsme dostali tip od kamarádů. Úzké vodní kanály, malebné domy z 18. století a motorové čluny, které s vaší menší pomocí uřídí i malé dítě. Proplouvání touto vesničku, kde jsou vodní kanály místo ulic, je v dnešní době hlavně turistickou atrakcí, ale i přes velké počty turistů to byla velmi příjemná plavba. Můžete se zastavit v obchůdcích s poměrně vkusnými suvenýry, v kavárnách či na menší piknik na ostrově za vesnicí. Vždy stačí ukotvit člun a na chvilku z loďky vyskočit. Moc jsme si to užili.

Elly's beach

V blizkosti Giethoorn jsme objevili menší pláž u jezera kolem města Wanneperveen. S restaurací a hřištěm pro děti. Timi vytáhnul hračky na písek, Zbynďa paddleboard a já prožila odpočinkové opalovací odpoledne společně se spícím Mateem v houpací síti.

Směr na jih - městečko Moergestel

Poslední dny jsme strávili v blízkosti belgických hranic ve městě Moergestel. Navštívili jsme belgické město Turnhout a podnikali cyklovýlety po okolí. V této části Nizozemska se nachází regionální park Klein Osterwijk, který nabízí dle webových stránek spoustu vyžití (koupání, objevování vodní říše z loďky plující vodními kanály, turistiku, procházky s oslíkem, jízdu na kolech pro více osob, ...), my jsme zde však byli už po sezóně, která skončila začátkem září.

Chtěli jsme odcestovat někam k moři, ale ne do letoviska na pláže přeplněné turisty. Rádi objevujeme svět a poznáváme jiné země více do hloubky. Nizozemsko jsme si užili - jak aktivně, tak i odpočinkově. Počasí bylo příjemné - někdy na plavky, jindy na slabší mikinu. Doporučujeme :)

- Více o tom, jak cestujeme prostřednictvím sdílených domovů v článku

SDÍLENÍM DOMOVŮ SE NÁM OTEVŘELY DVEŘE DO CELÉHO SVĚTA - TIPY, RADY POSTŘEHY K CESTOVÁNÍ PROSTŘEDNICTVÍM HOMEFOREXCHANGE.COM


- Další tipy na cestování s dětmi jak po Evropě, tak po Čechách v sekci CESTOVÁNÍ
0

Jak a proč medituji

Mám pořád trochu blok, někomu říci, že medituji. Asi mám pocit, že tím můžu působit na někoho podivínsky, nebo "rádoby důležitě", či snad, že jsem "fakt už vyšinutá". Přitom je to tak důležité. Už na základní škole mě učili, že proti stresu je třeba mít alespoň 10 minut sám pro sebe.

Najít si ideálně každý den chvilku (ještě lépe více chvilek), kdy se ocitneme pouze sami se sebou, se svým vnitřním já.


Meditování mi do života vneslo větší klid a dalo mi výborného rádce, který se ukrývá ve mě. Vědomě jsem objevila sebe sama, vědomě se zvládám dostat do stavu TADY a TEĎ. Prostřednictvím meditace udržuji čistý svůj vnitřní prostor.

Nejraději medituji venku - v přírodě, kdy mi svítí sluníčko do obličeje. Ale klidně i "jen" na naší malé pražské zahrádce u našeho domku. Když je zima, mám potřebu se alespoň nasměrovat k oknu do zahrady, nebo ke střešnímu a vnímat nebe.

Meditace a příroda mi jdou přirozeně dohromady.

"Učím se pro poznání sebe sama vyhradit si každý den čas na TICHO a POBÝT V PŘÍRODĚ."

Někdy si se sebou při meditování povídám, někdy si naslouchám, někdy "mám vypnuto".

Nejraději vyhledávám tyto chvíle o samotě - ráno, když zbytek rodiny ještě spí. Do svého nitra se uchyluji ale i během dne - stává se, že doslova uteču poradit se sama se sebou, co dělat v dané situaci, jak zareagovat. Nebo si "jen" dopřeji odstup, aby mi došlo, že to, co se jeví třeba jako problém, je vlastně malichernost.

Baví mě stav, kdy myšlenky jen tak plynou a já jsem pouze jejich pozorovatel. A ještě víc mě baví, když se dostaví prázdno.

To tzv. prázdno se nedostavuje často, spíše opravdu zřídka, ale je to velmi příjemné. Nevnímám pak, jak ubíhá čas, JSEM a je mi hezky.

"Být v neustálém vnitřním klidu a v pohodě není normální. (Slovem normální chápu to, co je běžné, nejčastější.) Jsme vystaveni měnícím se náladám stejně jako se mění počasí. To, co pomáhá udržovat se v klidu a v pohodě, je pozorování myšlenek a našich emocí. Žádné hodnocení, žádné podlehnutí jim. Pouhé pozorování. Je to vědomá činnost."

Sežrat ropuchu co nejdřív

Jindy se naopak stává, že ať se "snažím vypnout" či myslet na něco konkrétního, létají hlavou myšlenky, které tam vůbec mít nechci. Je ale můj odpor nezajímá a nemizí. Říkám jim stresové myšlenky - dávají mi najevo, že něco musím udělat či vyřešit a že dokud "nesežeru tu ropuchu co nejdříve", klid mi nepovolí. Meditaci v tomto případě přeruším a vydám se na ropuchu. 

"Sežrat ropuchu co nejdřív" znamená vyřešit to, co nás tíží nebo co odkládáme na později, protože se nám do toho nechce. Narazila jsem na toto pojmenování v knize Zbavte se nepořádku a od té doby se to u nás doma dost ujalo. :)

Zpívání mantry 40 dní za sebou

Vyzkoušela jsem si i meditaci 40 dní v kuse za sebou a to prostřednictvím mantry - písně, kterou jsem si pouštěla a společně s nahrávkou zpívala. Byla to příjemná zkušenost. Po překlenutí 21. dne (Znáte to? Děláte-li nějakou činnost v kuse 21 dní, stane se z ní návyk.) se pro mě takto strávený čas stal automatickou denní aktivitou, na kterou jsem se často doslova nemohla dočkat. Zpívala jsem každý den 12 minut. Nahlas, osamotě. Užívala jsem si to a bavilo mě, jak se postupně víc a víc vyzpívávám a jak můj hlas sílí. Zpívat totiž moc "neumím" a hlavně se před kýmkoliv takto projevovat stydím.

Ke 40 denní meditační "výzvě" mě nastartoval a inspiroval seminář kundalini jógy s Gabrielou Janskou. Zpívání konkrétní mantry tolik dní za sebou by prý mělo člověka duchovně posunout v oblasti, na kterou se zaměřil. Já posilovala své ženství.

Vedené meditace

Mám ráda i vedené meditace - buď na setkáních s jinými lidmi nebo sama doma, kdy si pustím někým nahranou meditaci do sluchátek.    

Další článek na téma meditace "Medituji a menstruuji" zde.
Co vy, meditujete?
0

Potrat pro mě není tabu

Potratila jsem. Na konci 3. měsíce při třetím těhotenství. Včera. Bylo to rychlé.

Je 5 hodin ráno, nemůžu znovu zabrat, vlhnou mi oči a mám pocit, že se z toho potřebuji vypsat. Těžko říct, jestli tento článek pošlu do světa, ale musí to ven skrze řádky.

Je mi smutno, ale jsem smířená. Máme už dva spokojené zdravé kluky, radosti tedy dostatek.
Neberu potrat jako tabu. Nechci, aby to bylo něco, o čem se nemluví, abychom to tutlali - že se to jako nestalo. Statisticky takto končí každé 3. těhotenství - to v našem případě přesně sedí.

Oplakali jsme si to (a ještě opláčeme) - já, Zbynďa i Timonek - starší syn. V jeho 5 letech dalšího sourozence "na cestě" už dost vnímal a prožíval. Často mluvil o tom, že "maminka má v bříšku miminko", hladil ho, mluvil na něj, těšil se.
Naši ztrátu rychle pochopil - obrečel ji. Jeho smutek byl intenzivní, ale velmi rychlý. Vyptával se poté, na co potřeboval (proč, kde je,..?) a během večera to ještě párkrát zmínil. Už ale bez slz. "Maminko, ty nesmíš plakat.", "Tatínek zasadí další semínko.", Maminko, zamávala jsi miminku?!" - zamávali jsme mu tedy všichni společně. Timonkovy reakce byly dojemné a krásné!

V nemocnici, při vyřčení verdiktu doktorem, jsem byla klidná. Smutná, ale klidná. Svět je plný absurdit - u Apolináře každý den v jedné části budovy provádějí pacientkami vyžádané interrupce a v další části se snaží jiným pomoci s vytouženým umělým oplodněním. Vypráví nám to porodní asistentka. Svěřila se také, že má 3 děti, ale že mezi prvním a druhým potratila 5x.

Děje se to. Stále více si uvědomuji, jak jsme my ženy statečné, co všechno vydržíme, co musíme zvládnout.
Je zvláštní pocit, když nám v těle vzniká nový život a stejně tak, když zanikne - když se ve vás odehrává něco, co smíte jen pozorovat, ale nic s tím nenaděláte, jen čekáte, jak to dopadne.
Jsem vděčná svému tělu za to, že se s tím s největší pravděpodobností vypořádalo samo - je úžasné.
My všechny ženy jsme úžasné.

Potrat se už z našeho rodinného života nevymaže. Stalo se. Na gynekologii budu muset uvádět do kolonek "porody: 2", "potrat: 1" - ta představa se mi malinko nelíbí. S miminkem jsme se však rozloučili a má-li se k nám za čas připojit jiné, připojí se.
Vše je tak, jak má být, vše je v pořádku.

K rekonvalescenci potřebuji náruč mého muže, smích našich synů a maminku na telefonu - děkuji, že je mám.


0

Limity a omezení máme pouze ve vlastní hlavě

Neumím šít, nedokázala bych někoho ostříhat a vůbec nerozumím zahradničení. To byla pravda před pár lety, nyní je to takto: Ušila jsem synům adventní kalendáře, pravidelně stříhám manžela a sousedé za mnou chodí pro rady ohledně zahradničení.


Limity a omezení máme pouze ve vlastní hlavě. Dokážeme vše, co si umaneme. Nic není nemožné a co byla pravda včera, nemusí být pravda dnes.


Nevěřme okolí a ani naší hlavě, že něco neumíme nebo nedokážeme. Věřme svému srdci, břichu, pocitu. Pokud ucítíme, že chceme něco vyzkoušet, pustit se do něčeho nebo se něčemu naučit, nedejme prostor rozumu, který má hned nespočet důvodů proč NE. Prostě se do toho dejme.
Že to neumíme? Právě proto se do toho dejme! Jak říkám svým kurzistkám na lekcích tance: "Vše je o natančených kilometrech" a platí to pro každou aktivitu.


Co jsem se začala řídit heslem "Každý den něco poprvé" a s tím spojeným výraznějším vystupováním ze své komfortní zóny, mám chuť zkoušet nové věci a hlavně se učit stále něčemu novému.

Vědomé rozhodnutí, že umím

V naší rodině byla vždy má starší sestra 'ta šikovná na ruce', já byla ta 'nešikovná'. A tak jsem se také brala. "Já neumím šít.", "Nikdy bych nedokázala obsluhovat šicí stroj.", myslela jsem si a říkala jsem to i nahlas. Vrcholem mého šicího umu (tedy neumu) bylo ručně opravit (tzv. zaštupovat) menší díru ve švu oblečení.

"Umím šít!" Řekla jsem si před pár týdny. Z chalupy jsem si přivezla šicí stroj po mamce, ta mi při jedné návštěvě u nás ukázala co a jak a já začala šít. Já! A moc mě to baví. 48 sáčků k adventním kalendářům je dobrý důvod pro našité kilometry. :-)


"Nemůžu tě ostříhat, jsem levá." odpovídala jsem mému muži na jeho prosby, ať ho ostříhám, ať nemusí ke kadeřníkovi. No, a jednou mě přemluvil a dopadlo to dobře. Od té doby jsem jeho osobní kadeřnice. Já! Stříhala jsem i našeho syna, když měl krátké vlasy, stříhám našeho psa - bišonka (to se také počítá) a dokonce se stavila už i kamarádka na zastřihnutí konečků. Ke mně! :-)

Jako dítě ani jako dospívající jsem neměla ráda zahradničení. Ano, kdo ho v tomto věku rád má?! Do nedávna jsem nepěstovala ani bylinky v květináči, kytky doma jsem měla jen 2 - takové, které "přežijí všechno" a celkově stromy ani květiny mně nic moc zvláštního neříkaly. Vše se změnilo před pár lety s pořízením našeho domku se zahradou. Najednou jsem začala více vnímat přírodu, její krásu v jednotlivých ročních obdobích a hlavně mě chytlo pěstování - radím sousedkám (já!), jak na rajčata, aby se jim dařilo stejně jako těm našim, rozdávám mnou vypěstované sazeničky, dělíme se o zkušenosti. Naši zahrádku rok od roku více a více zaplňujeme záhonky.


Kdyby mi někdo před pár lety řekl (nebo kdybych já někomu před pár lety řekla), že se naučím šít na stroji, že budu schopná někoho ostříhat a že za mnou budou jiní chodit pro rady ohledně zahradničení, rozesmálo by mě to a nevěřila bych. A světe div se...

Všechno jde, když se chce. Jen to chtění je často zastíněné strachem, dogmaty, starými pravdami. Je obohacující je bořit.

Neumím zpívat! Už od dětství mi to bylo vštěpováno do hlavy. Před pár měsíci jsem začala pravidelně každý den zpívat mantry a najednou se můj hlasový projev zlepšuje! Že by ze mne nakonec byla zpěvačka!? :-D


4

Sdílením domovů se nám otevřely dveře do celého světa - tipy, rady postřehy k cestování prostřednictvím homeforexchange.com

Je to rok, co jsme se zaregistrovali na www.homeforexchange.com, tedy na server sloužící ke sdílení domovů. Plni očekávání, co nastane, jsme využili 10 denní zkušební doby a po ní zaplatili roční poplatek ve výši cca 2 500,-Kč. Nevěděli jsme, co nás čeká, jestli nepůjde o vyhozené peníze. Zvažovali jsme registraci už několik měsíců předtím, ale nebyli jsme si jisti, zda-li se roční poplatek vyplatí. A vyplatil! Několikánásobně.


Otevřely se nám dveře do celého světa - a to doslova:

- za rok jsme podnikli 4 úspěšné swapy - na Tenerife, ve Slovinsku a Nizozemsku,
- za pár týdnů vyrážíme na další výměnu - tentokrát na Lanzarote,
- v jednání jsme s rodinami z Barbadosu a Floridy,
- zájem o výměnu s námi měly rodiny z Australie, USA, Kanady, Thajska, Francie, Španělska a Itálie.



Takovýto druh cestování jsme si zamilovali. Sdílení domovů lidi sbližuje. Lze uzavřít blízká přátelství a dozvědět se více o tamní zemi. Doposud se k nám nedostala informace o žádné negativní zkušenosti.


Co přesně je homeforexchange.com


Jedná se o server (jeden z několika podobných), kde zaregistrujete sebe a svůj domov, který jste ochotni nabídnout "komukoliv" a na oplátku můžete využívat možností navštívit domovy jiných kdekoliv na světě. Je třeba se však s dotyčným/i shodnout na výměně.

Jak to funguje

Do vlastního profilu nahrajete fotky své rodiny a hlavně svého domova, popisek, jak to u vás vypadá, můžete vyplnit do kalendáře termíny, které je váš domov případně k dispozici a vyberete destinace, jenž si přejete navštívit - ať už konkrétní města či státy, nebo třeba (i) jen kontinenty či jednoduše "anywhere".
Poté čekáte na nabídky a nebo jste rovnou sami aktivní - díky vyhledávači a mapce si zvolíte konkrétní místo, prohlídnete si nabídky, majitele prostřednictvím chatu oslovíte a čekáte na odpovědi.
Je dobré počítat s tím, že je třeba oslovit více domovů ve vybrané lokalitě. Například na naši první poptávku nám z cca 15ti poptaných rodin zareagovaly pouhé 3 a 2 z nich neměly zájem.

Jaké domovy se nabízejí

Všeho druhu po celém světě. Od malých bytečků po luxusní vily s bazénem. Někdo akceptuje malé děti, jiný ne, stejné je to i s domácími mazlíčky. Veškeré pokyny, podmínky a informace jsou u každé nabídky uvedeny. Někdo si přeje výměnu jen na pár dní, jiný na měsíc i déle. Někdo k vám přijede třeba na týden, ale vy u něho můžete pobýt dní výrazně více a naopak. Můžete nabídnout někomu svůj domov, ale vy ten jeho nevyužijete (a naopak) - záleží na domluvě a na vašich možnostech, velkorysosti a očekávání. Stává se, že k ubytování lidé zapůjčí i svá auta, jízdní kola, či jiné dopravní prostředky. Není to však pravidlem a nikdo u vás na tom trvat nebude.

Jak probíhá domluva

Zkontaktujete-li se s někým, s kým jste se shodli na výměně domovů, doladíte podrobnosti - hlavně termín a čas příjezdu a odjezdu, vyměníte si přesné adresy, místní tipy a telefonní čísla a tradáááááá, jedete (nebo oni jedou k vám) či rezervujete letenky a těšíte se. :)

A co potom

Ve společném kalendáři je dobré označit termín, na kterém jste se shodli. Po návratu budete obě strany vyzvány k napsání hodnocení navštíveného domova. A reference se vždy hodí :) Pokud data do kalendáře nezaznamenáte, hodnocení nebude možné.
Nutno ještě zmínit, že pravidlem (nevím jestli psaným nebo nepsaným) výměn je konečný úklid. Stává se, že vám někdo nabídne možnost uklízečky, samozřejmě za poplatek.

Jaké jsou možnosti nabídky ubytování

Můžete nabídnout svůj vlastní domov a vyhledávat pouze simultánní výměny. Vlastníte-li jiný byt, chatu a pod. či máte-li možnost po dobu návštěvy protistrany svůj domov opustit a bydlet jinde, nabídnete "vacation home" a podobné nabídky můžete i vyhledávat. Máte pak větší šanci na domluvení se, když nejste tolik závislí na termínu toho druhého.

Za co se platí roční poplatek

Za administrativu a podporu. Jednou měsíčně přijde od správců email s novými nabídkami, posílají upozorňující emaily, že máte ve schránce nepřečtenou poštu - tedy nějakou nabídku na výměnu či odpověď na vaši poptávku. Dále chodí připomínající email, když někomu několik dní neodpovíte.


Naše zkušenosti


Za rok jsme podnikli 4 úspěšné výměny (swapy) a pátý máme domluvený na leden 2019. Pokaždé jsme jeli celá rodina - tedy 2 dospělí a 2 malé děti a dvakrát jsme s sebou vzali i našeho psa.
Navštívili jsme Tenerife, Slovinsko a 2 místa v Nizozemsku a v lednu poletíme na Lanzarote.

Nenabízíme k výměně náš domov, ale byt v pražském Karlíně, který pronajímáme přes Airbnb. Vždy šlo o nesimultánní výměnu s páry důchodového nebo předdůchodového věku. 3 páry už také navštívily náš byt v Praze a čtvrtý ještě neupřesnil, kdy by rád přijel.


Vždy se jednalo o velmi přátelské lidi, kteří nás vřele přivítali a se kterými jsme se déle setkali i během našeho pobytu. Měli jsme možnost si moc hezky popovídat o našich životech.

Všechny tyto výměny vznikly z naší iniciativy. Během roku nám však přišlo nespočet nabídek, které jsme buď odmítli a nebo jsme je přijali s tím, že nejsme zatím domluveni na konkrétním datu. Zájem o výměnu s námi (kdy tedy kontaktoval někdo nás) měly rodiny z Australie, USA, Kanady, Thajska, Barbadosu, Francie, Španělska a Itálie. Dost často se jedná o páry ve starším věku, co mají za sebou již mnoho výměn, ale také jsme se zkontaktovali i s rodinami s dětmi či mladým bezdětným párem.


Jak vypadaly naše swapy

Tenerife (14 dní v lednu):
bydleli jsme v malém turistickém městečku v činžáku. Suzzane (angličanka podnikající v realitách) a Carlos (argentinský muzikant) rozdělili svůj velký byt na dva a jeden z nich poskytují přátelům, přátelům přátel či právě pro výměnu. Suzzane se nabídla, že nás vyzvedne na letišti, v lednici přichystala malé občerstvení a poskytla nám rady, co na ostrově navštívit. Během pobytu jsme byli pozváni k nim domů na večeři a strávili jsme společně moc příjemný večer u domácí paelly a láhve vína.
Suzzane s Carlosem přijeli k nám do Prahy v červnu asi na 10 dní. Vyzvedli jsme je na letišti a zprostředkovali jim návštěvu divadla - představení, ve kterém účinkuje Zbynďa.

Více o naší cestě v článku V ZIMĚ DO TEPLA NA TENERIFE - PŘES HOME FOR EXCHANGE


Slovinsko (10 dní v dubnu):
Jednalo se o penzion v horské vesničce nedaleko Tolminu. Mojca a Vojko bydlí ve spodní části domu a horní patro (velké podkroví) pronajímají. Když není turistická sezóna v plném proudu, poskytují apartmán pro výměnu. Přátelsky nás přivítali domácím likérem, likérem jsme si připíjeli i několikrát během naši návštěvy a nechyběl ani při loučení. Pomohli nám s vypráním špinavého prádla a dali samozřejmě místní tipy na výlety a restaurace. Téměř každý den jsme se potkávali a bylo nám s nimi příjemně. Mojca s Vojkem nás ještě nenavštívili, plánují cestu na příští rok.

Více o naší cestě v článku SLOVINSKO - KRÁSNÁ PŘÍRODA, MILÍ LIDÉ A VELKÉ PORCE V RESTAURACÍCH



Nizozemsko - ´s-Hertogenbosch (14 dní v srpnu):
Bydleli jsme ve velmi útulném "zahradním domku" staré usedlosti, vzdálené od centra 10 min jízdy na kole. Domek byl regulérním dvoupatrovým domem ve velké zahradě. Postel s nebesy a všude plno knih, cd aparatura, sušička, hračky pro děti a jízdní kola kdykoliv k dispozici. Zažili jsme Gezellig (holandský výraz pro známější dánský Hygge) na vlastní kůži. Našimi bezprostředními sousedy byly ovečky, kačenky a slepice a moc jsme si jich užívali. Denně jsme je chodili krmit a měli k dispozici čerstvá vajíčka kdykoliv jsme si přáli. Samotný nově zrekonstruovaný statek slouží jak bydlení samotných majitelů - Marijke (fyzioterapeutka) a Larse (významný psychiatr), kteří díky homeforexchange.com opravdu již procestovali celý svět, tak i jako dočasné bydlení nejrůznějším nomádům z celého světa. Marijke s Larsem nás opět velmi mile přivítali - skleničkou vína a sladkou pochoutkou pro děti na terase. Pár dní po našem příjezdu odjeli k nám do Prahy, kde se o ně při jejich příjezdu postarala naše kamarádka. Na konci jejich pobytu nestihli kvůli rychlému odjezdu náš byt uklidit, nechali nám však ze své vlastní iniciativy peníze pro případnou uklízečku.

Více o naší cestě v článku 

V LÉTĚ NA MĚSÍC DO NIZOZEMSKA






Nizzemsko - Moergestel (5 dní v září):
Ingrid s Fransem nabízejí k výměně dva domy. Mohli jsme si zvolit, který bychom navštívili raději a oni v čase našeho pobytu přebývali v tom druhém. Jednalo se o útulný 3 patrový řadový domek s krásnou malou zahrádkou. K dispozici jsme opět měli kola - včetně sedátka pro děti a kupu hraček. Byla to naše první a zatím poslední zkušenost s "main home". Prvních pár minut po přivítání jsme si připadali zvláštně, že budeme okupovat něčí domov, ale byli jsme ujištěni, že jsme více než vítáni. Ingrid s Fransem náš byt navštívili dříve, než my ten jejich a na naše první setkání přinesli malé dárky pro děti.



Lidé sdílející své domovy jsou velmi otevření a vstřícní. Vždy jsme si připadali, jak kdybychom se potkali se "starými dobrými přáteli", bydleli jsme v útulných čistých bytech či domech a nebyla komplikace s příjezdem v pozdních večerních hodinách.

I když poskytujeme k výměně náš "second home"/"vacation home", umím si stále více představit, že nabídneme i náš domov. Podle toho, jak se člověk chová k dočasně půjčené domácnosti, může očekávat, jak se někdo bude chovat k té jeho.

Nevím, jestli je takové cestování pro každého. My ho však vřele doporučujeme. Vystoupení z komfortní zóny cestovek a hotelů může být velmi příjemné. :)  
  
0

Ořechové perníčky bez cukru

Naši kluci milují perníčky, pečeme je tedy dost často. Oba mi pomáhají s přípravou těsta i s vykrajováním a tak je výroba naší společnou tvůrčí dílničkou. S těstem se dobře pracuje hned, není třeba ho nechat odpočinout.

Jsou BEZ CUKRU, BEZ PRÁŠKU NA PEČENÍ a Z CELOZRNNÉ MOUKY.


Lze je vyrobit i BEZLEPKOVÉ, BEZVAJEČNÉ a tedy VEGANSKÉ.


Veganské jsou moje nejoblíbenější - těsto neobsahuje vajíčko a proto mi je jedno, že kluci při vykrajování průběžně těsto ochutnávají. Vejce nahrazuji nejčastěji lněným semínkem: 1 lžíci rozmixovaného lněného semínka smíchám se 3 lžícemi vody.

Více o veganském pečení v článku

PEČENÍ BEZ CUKRU A MLÉČNÝCH VÝROBKŮ (NEJEN PRO VEGANY)


Co všechno provádí rafinovaný cukr v našem těle v článku 

BEZ CUKRU, PROSÍM!



RECEPT
Množství: 1 velký plech.

Co budeme potřebovat:
60g na jemno namletých vlašských ořechů nebo mandlí,
80g celozrnné jemné špaldové mouky,
40g (případě více) celozrnné jemné žitné mouky,
70g datlového sirupu nebo medu,
1 vajíčko od spokojených slepiček (případně nahradit lněným semínkem),
1 lžíce oleje (panenského),
1 lžíce perníkového koření (postačí i jen skořice a trocha mletého nového koření).

V případě bezlepkové varianty lze použít například rýžovou mouku, mandlovou, či v kombinaci s pohankovou.

Výroba domácího datlového sirupu:
ve výkonném mixéru rozmixuji cca 10 datlí v cca 1dcl vody (dle potřeby - aby konzistence připomínala med)

Postup:
Těsto zpracujeme, hned vyválíme a vykrajujeme. Pečeme při 180°C cca 7minut.

0

Medituji a menstruuji

Osobní zpověď (NEJEN!) o tom, jak mi meditování pomáhá (NEJEN!) v období mé menstruace.


Meditace se pro mě stala velkým pomocníkem k téměř trvalému pohodovému stavu.

Sednu si do lotosového květu, nejlépe s tváří namířenou směrem ke slunci a nechávám plynout své myšlenky. 5 min, 10 min, 30 minut - jak kdy. Někdy se mi podaří téměř "vypnout" a pozorovat hlavně svůj dech, někdy k sobě vlídně promlouvám, jindy se mi myšlenky překotně honí hlavou a já musím vstát a "sežrat ropuchu co nejdřív", tedy jít a danou věc, kterou mám v hlavě jako nevyřešenou, vyřešit.

Vědomě jsem s meditováním začala toto léto. Stále je to pro mě ale téma, o kterém moc s nikým nemluvím. Asi proto, abych nepůsobila příliš esotericky, aby pro někoho ta moje transformace nebyla "až moc". Ano, ještě pořád tyto věci řeším, ale pracuji na tom, aby pro mě bylo čím dál méně důležité, co si kdo o mě myslí nebo nemyslí.

Už z gymplu z hodiny psychologie si pamatuji, že proti stresu pomáhá strávit alespoň 10 min denně sám/a se sebou. Někdy mi však postačí i méně minut na zastavení se a vrátit se tak do pohody. Více o mém meditování v článku Jak a proč medituji

Rovnováha - to je to, oč tu běží. Vše/každý prahne (vědomě či nevědomě) po rovnováze, všem a všemu prospívá. Čím více lidí bude v rovnováze, tím víc bude v rovnováze celý svět a naše bytí na zemi. Extrém nikomu ani ničemu nesvědčí.

Meditace člověka do rovnováhy dostává.

"Pro každou ženu je nezbytně nutné, aby denně relaxovala. Když padne muž, padne jenom on. Když padne žena, padnou celé generace." Yogi Bahjan

No jo, ale co ženy a jejich cyklická lunární proměnlivost!? Která by to neznala - stavy, kdy sama neví co se sebou a se svými náladami a emocemi?!

(Ne)Prožívání ženské cykločnosti

Mám za sebou období hormonální antikoncepce, kdy se mnou "mé dny" vůbec nic nedělaly a nevěřícně jsem pozorovala dívky, které to z mého pohledu "přehnaně moc prožívaly". Ano, já to neprožívala, ale také jsem neměla téměř žádný čich, ale zato celulitidu. Po vysazení prášků jsem naštěstí čich znovu získala a celulitidu ztratila.

Než se mé tělo zcela probralo z antikoncepčního stavu, otěhotněla jsem, pak kojila, pak opět otěhotněla a opět kojila a až nyní, před pár měsíci jsem začala více vnímat svoji cykličnost. Vzpomněla jsem si na ty zmíněné spolužačky, co "to moc prožívaly". Najednou jsem prožívala také!

Ženské kruhy

Možná mi v tom pomohla návštěva ženského kruhu - setkání nazvané Červený stan, po kterém jsem si začala uvědomovat působení mužské a ženské energie. Začalo se mi dít, lépe řečeno jsem to dokázala rozpoznat a pojmenovat, že den či dva před menstruací a první den menstruace jsem doslova "nedávala" mužskou energii. Z běžných všedních událostí týkajících se mých dvou synů, které mi ve zbytku měsíce nevadily, se mi najednou chtělo brečet. A brečela jsem!

Cítila jsem, že potřebuji být sama a nebo ještě lépe s nějakou ženou/ženami, se kterou se budu moci vypovídat, sdílet, souznít. Můj muž je v podobných chvílích pro mě úžasnou vrbou a rádcem.


Došlo mi však, že jsou dny, kdy je ženám lépe být s ženami. A pak zase dny, kdy je ženám (ženě) velmi dobře s muži (mužem).

Že má logiku, že se dříve ženy v těchto dnech intenzivněji setkávaly, právě například ve zmíněném červeném stanu (dost často byly sesynchronizované - menstruovaly v podobné dny).

To stejné se týká i porodů (ženy s ženou - rodičkou), ale to je jiné obsáhlé téma.

Cyklická žena

Najednou jsem v tyto "své dny" nevěděla co sama se sebou a stejně tak můj muž mě nepoznával a nevěděl jak reagovat.

V poslední době je hodně populární téma Cyklická žena - to, že máme 4 fáze (tvůrčí, odpočinkovou, ...) a zabřednutí do této "problematiky" nám může pomoci pochopit se/potažmo zákonitosti vesmíru a "využít svůj potenciál".

Cykličnost z pohledu ájurvédy - 11 měsíčních center

Před 14 dny jsem byla na semináři jógy a tam jsem se dozvěděla o vnímání této cykličnosti z pohledu ájurvédy - žena nemá pouze 4 fáze, ale hned 11 - tzv. MĚSÍČNÍCH CENTER a proměňuje se každého 2,5 dne.

Přišlo mi to najednou tak povědomé, tak známé i když na druhou stranu neznámé. Joo, to moje kritické období bývalo dlouhé 2-3 dny! Teď už vím, že přesně 2,5. :-) Stejně tak mě začalo překvapovat, že jsou dny, kdy se mi nechce s nikým moc povídat - mě, naprosto společenské osobě?! A hele, opět to trvá 2,5 dne. Také to sedí. Jindy je žena plná energie, jindy romantická,... Ale co je důležité, každá to máme jinak. V jakém pořadí těchto 11 fází následuje za sebou je naprosto individuální a je na každé z nás si to vypozorovat - nejlépe psaním deníčku.

Žijeme v době, kdy spousta z nás řeší více okolní svět, než svůj vnitřní, kdy se o sobě chceme dozvědět spíše prostřednictvím okolí, než pozorováním sebe sama.
Pozorováním našeho vnitřního světa se dostáváme více do rovnováhy a čím více jsme v rovnováze, tím méně kolísají naše emoce 

Na zmíněném jógovém semináři jsme zpívali 15 minutovou mantru na posílení ženství. Z předešlých seminářů jsem už věděla, že pokud se chceme duchovně posunout, doporučuje se danou mantru zpívat denně v kuse po 40 dní. Dala jsem se tedy do toho s touto zmíněnou mantrou.

Přezkoušení - menstruace a tchýně v jeden den

Tento týden jsem absolvovala "přezkoušení"! Nazývám tak situace, které mi přicházejí do cesty a já na nich poznávám, jak v daných situacích reaguji - jestli se mi (už) daří mít emoce pod kontrolou, nebo stále ještě ne. Moje menstruace a tchýně se objevily v jeden den! Zbynďova máma k nám jezdí pouze párkrát do roka, ale na několik dní, tak se jedná vždy o poměrně intenzivní návštěvu. Bála jsem se této kombinace. Opravdu upřímně jsem měla strach, že svoje emoce nezvládnu. A ZVLÁDLA!!! Byla to celkem příjemná návštěva. Byla jsem vyrovnaná, emočně stabilní, v pohodě. A ona také (jojo, svět nám zrcadlí :-))

Cítím, jak se vědomě - prostřednictvím meditací, uvědoměním a pojmenováním dané situace, udržuji v rovnováze.

Sladěná s vesmírem

Pro zajímavost: když jsem to po roce a půl od mého druhého porodu zase "dostala", bylo to přesně v den novoluní. Ten den jsem měla své pravidelné taneční lekce - takže poměrně fyzickou zátěž. Druhý den jsem celý proležela s teplotou. "Ty jsi krásně sladěná s vesmírem!", napsala mi tenkrát moje sousedka (kamarádka, čarodějka). Začala jsem tedy googlit, abych se v této záležitosti trochu vzdělala. Nejen že se moje tělo takto nádherně napojilo na měsíc (jak by to také mělo být - proč asi název "měsíčky"?! :-)) ale ještě k tom bylo chytřejší než já a donutilo mě odpočívat, když mě samotné to nedošlo.

V období menstruce by každá žena neměla být moc fyzicky aktivní a ještě k tomu po pauze dlouhé více jak 2 roky (k 1,5 roku nutno připočítat celé těhotenství). Pro tělo to byl tedy docela záhul - já na něj ale tehdy nebyla ještě tolik napojená.

Menstruace v novoluní se nazývá cyklus bílého měsíce, v období úplňku cyklus rudého měsíce. Je zajímavé si o tom vyhledat informace.

Menstruace - ženské privilegium a symbol početí 

Menstruace je velmi obsáhlé téma. Ženy ji vesměs vnímají negativně. "Ach jo, dostala jsem to.", "Zase mám krámy." Naštěstí pozoruji, jak se pohled na toto ženské privilegium a symbol početí začíná pohlížet jinak.

Mně se pohled začal měnit díky mému muži. Doslova mi zakázal vyjadřovat se o ní jako o "krámech". Zastavoval mě při stěžování si: "už zase" a byl to on, od kterého jsem poprvé slyšela, ať jsem za ni ráda, že to znamená, že můžu mít děti a že je to úžasné. Muži bývají dost často citliví a uvědomělí, co se týče ženských záležitostí! Každý muž má v sobě vnitřní ženu a bylo by fajn, kdyby ji v sobě nepotlačovali - aby byli více v rovnováze. Ale to je také další široké téma.

Nejen žena je cyklická - vše se odehrává v cyklech.

Menstruuji a vnímám to jako dar a medituji a vnímám to jako obdarovávání


A jdu si zazpívat mantru, mám před sebou ještě 27 dní :)
0

Pečení bez cukru a mléčných výrobků (nejen pro vegany)

Všude kolem nás spousta jablek, švestek, hrušek. Všichni v okolí pečou buchty, koláče, muffiny. Ochladilo se a doma v kuchyni u trouby je teď moc příjemně. :) Mám ráda sladké a také ráda peču.


Snažíme se být co nejvíce sugar free a jsme vegetariáni (já a Zbynďa) co nejvíce omezující živočišné produkty a tak jsem se naučila péct bez rafinovaného cukru i bez mléčných výrobků. Jde to a ještě k tomu velmi lehce!

Není potřeba kupovat žádné "extra" suroviny, vystačím si vždy s tím, co máme doma ve špajsce.

Takové pečení se však neobejde bez výkonného mixéru, který snadno rozmixuje například oříšky či semínka na "máslo". My doma používáme OmniBlend.

Není třeba hledat speciální sugar free a veganské recepty, postačí v klasických receptech "chytře" nahrazovat.


ČÍM NAHRAZUJI CUKR

nejčastěji datlovou šťávou:
cca 10 datlí a menší množství (cca 1dcl) vody rozmixuji do pasty (konzistence medu). Mám odzkoušeno, že ať už je v původním receptu jakékoliv množství cukru, pasty dám například do těsta na 12ks muffinů 70-100g.
Med při pečení nepoužívám, dočetla jsem se, že při vyšších stupních se stává toxickým a průmyslově vyrobené sirupy nemáme potřebu kupovat.
Často se však dá vyhnout jakémukoliv tekutému sladidlu, pokud se do těsta přidá například banán nebo hodně rozinek (nebo obojí).

ČÍM NAHRAZUJI MÁSLO

nejčastěji kokosovým olejem (případně olivovým nebo řepkovým). Vždy v poloviční dávce, než kolik má být másla.
Snažím se však vyhledávat takové recepty, kde není oleje (másla) moc potřeba.

ČÍM NAHRAZUJI KRAVSKÉ MLÉKO

"mlékem" rostlinným.
Nekupujeme žádné v obchodě, vyrábíme si jednoduše doma. Příprava trvá klidně jen 1 minutu :) Stačí v mixéru rozmixovat vodu a oříšky/semínka,... s vodou v poměru 1:4.
Našim favoritem je "mléko" kokosové - není třeba kokos předem namáčet, ani po rozmixování scedit přes plátýnko. Prostě rozmixuji sušený kokos s vodou (zmíněnou 1 minutu) a rovnou použiji. Přidáváme ho nejenom do sladkého těsta, ale i při pečení chleba, u kterého kokosová chuť není vůbec znát.
Doma vyrobit lze i "mléko" z ovesných vloček, pohanky, rýže, slunečnicových semínek, ořechů nebo máku. U těchto je však potřeba danou surovinu předtím na pár hodin namočit (vyjma slunečnicových semínek) nebo uvařit (rýži) a dle potřeby případně po mixování přes plátýnko přecedit.

ČÍM NAHRAZUJI VAJÍČKA

nejčastěji lněným semínkem:
1 lžíce rozmixovaného lněného semínka smíchaná se 3 lžícemi vody poslouží jako jedno vajíčko. Je třeba semínko s vodou smíchat v malé skleničce a nechat pár minut, aby vznikla konzistence podobná bílku.
1 vajíčku se také rovná 1/2 středně velkého banánu rozmačkaného na kašičku, nebo 1/4 hrnku neslazené jablečné šťávy (možno k ní přidat 1/2 lžičky prášku do pečiva), nebo 1/4 hrnku oleje (olejem však nenahrazovat více vajec, těsto by bylo mastné), nebo olejovo-práškovou směsí (2 lžíce vody smíchat s 1 lžící rostlinného oleje a se 2 čajovými lžičkami prášku do pečiva).

Ano, je pravda, že koláče, bábovky, ani muffiny slazené sirupem místo rafinovaným cukrem, nebo nahrazením vajíček tolik nevyběhnou, ale co, nám to "neva", pochutnáme si na nich o to více.


Tipy na veganské recepty


0

BEZ CUKRU, prosím!

Vždycky jsem si myslela, že když nemám problém s nadváhou, nemusím cukr "řešit", že ho můžu konzumovat v jakémkoliv množství. Lžička cukru do ranního čaje, po obědě vždy nějaká sladká tečka nejčastěji v podobě čokolády, sem tam nějaká sušenka nebo slazený jogurt či smetanový dezert. Cukr jsem přidávala do pečení (přesně jak bylo uvedeno v daném receptu), do pudingu (jak jinak!), v letě třeba na jahody nebo jiné ovoce. Občas jsem si dala skleničku koly nebo nějakého džusu a milovala jsem Nutellu. Prostě KLASIKA. Byla jsem na to zvyklá "odjakživa" a vůbec mě nenapadlo nad tím nějak přemýšlet.

Celkově jsem nad jídlem moc nepřemýšlela. Myslela jsem si, že když se konkrétní jídlo nabízí v obchodech, tak PŘECE nemůže být "zdraví škodlivé". NĚKDO ho přece musel schválit!

V prosinci 2015 mi řekl kamarád o českém dokumentu CUKR-BLOG a můj pohled "na věc" se po jeho shlédnutí (za zmínku stojí, že jsme si ho doma pustili v čase hodování vánočního cukroví) zcela změnil. Ne jen, že jsme cukr z naší domácnosti ze dne na den odstranili, ale začali jsme se i poměrně intenzivně zajímat o to, co jíme. Najednou mi to došlo:

Nechci, aby někdo jiný rozhodoval o tom, čím živím svoje tělo. Rozhodla jsem se aktivně účastnit na skladbě svého (našeho) jídelníčku a ne jen slepě důvěřovat obchodníkům.



Po výrazném omezení konzumace cukru jsem já i můj muž shodili několik kilo, upravila se nám pleť a mně zmizel exém na zápěstí, který se mi už od puberty často objevoval.

Levé zápěstí mi slouží jako jakýsi "ukazatel hladiny cukr v těle" - jakmile se stane, že sním jídlo s větším obsahem rafinovaného cukru (například někde na návštěvě), exém se hned zase objeví!

Aniž bychom si to často uvědomovali, rafinovaný cukr je téměř ve všech průmyslově zpracovávaných potravinách. Jedná se o tzv. skrytý cukr. A to je ten nebezpečný!

Nejsou to "jen" sladké nápoje a pamlsky, ale i například pečivo, jogurty, omáčky "v pytlíku", konzervovaná zelenina, sýry, uzeniny nebo třeba i slané brambůrky(!) Dá se říci, že je ve většině průmyslově vyrobených poTRAVINÁCH.

Cukry jsou pro výživu člověka nepostradatelné! Ovšem ty přirozeně se vyskytující, tedy cukry jednoduché, vyskytující se v syrovém ovoci a v jiných plodinách, NE průmyslově vyráběné, takové naopak ŠKODÍ!

Co provádí průmyslově vyráběný cukr s našim tělem

Průmyslově vyráběný cukr nám neposkytuje žádné živiny, je pouze pro energii. Je zbaven všech minerálů a ty si naopak z našeho těla bere. Je po požití rychle vstřebán do krve a zaplaví celý organismus. Zatíží hlavně játra, která přebytky cukru ukládají v podobě podkožního tuku. Tělo s cukrem očekává i další živiny a proto nevydá potřebný rozkaz "Stop, už nejez, mám dost!". Rozkolísaná hladina cukru naopak způsobí další chuť zase na cukr nebo na jiné jídlo. Po prvním pocitu energie a euforie se dostaví podrážděnost, únava či ospalost a to v okamžiku poklesu hladiny cukru v krvi.

- Neposkytuje žádné živiny,
- je zbaven všech minerálů a ty si naopak z našeho těla bere,
- zatěžuje hlavně játra, která přebytky cukru ukládají v podobě podkožního tuku,
- rozkolísá hladinu cukru což způsobí další chuť zase na cukr nebo na jiné jídlo.

Rozkolísání hladiny cukru pro nás znamená rozkolísání psychiky a nekončící opakovaná chuť na sladké.

Pokud průmyslově vyráběný cukr konzumujeme ve větším množství, má negativní vliv nejen na naši psychiku a váhu, ale také na naše zdraví.

- Zatěžuje orgány,
- patří mezi základní živiny pro rakovinové buňky,
- okyseluje náš organismus,
- má vliv na kazivost zubů,
- vytváří vhodné prostředí pro rozmnožování plísní, které můžou mít za následek vaginální problémy či exém nebo akné,
- u dětí může nadměrnou konzumací cukru navíc docházet k zhoršenému vývoji mozku,
- snižuje plodnost,
- zvyšuje úmrtnost.

Jakákoliv potravina, která není přirozená, není zdravá.

Pokud se cukr konzumuje ve velké míře, je škodlivý! O vlivu cukru na naše zdraví se ví už od sedmdesátých let. Lobbing potravinářského průmyslu je však obrovský.


Více cukru rovná se větší chuť na jídlo a to je hlavní zájem potravinářské lobby, to je důvod, proč ho potravinářský průmysl podporuje. 

Na cukru jsme se většina z nás stala závislá. "Dopujeme" se jím, když potřebujeme "dobít" energii, ale také když je nám smutno, nebo když jsme "na nervy". On nám opravdu NA CHVILKU "dobře" udělá, ale za jakou cenu... Cukr je droga a my chceme víc a víc a víc! Slyšeli jste o pojmu sacharismus - závislost na cukru? Nebo, že o zdraví většiny obyvatel rozhoduj jen asi 100 lidí? Severské státy se už začínají snažit spotřebu cukru regulovat. Snad se to dostane i k nám.

Před 100 lety byla spotřeba rafinovaného cukru za rok na jednoho člověka méně než 2,5 kg. Nyní je to asi 40 kg (zdroj Wikipedie).

Když omezíme cukr, poznáme jak jídlo chutná - například opravdovou chuť jablka. Zjistili jsme, že nepotřebujeme téměř vůbec sladit, že nás místo nezdravé čokoládové tyčinky po obědě uspokojí datle nebo rozinky. Že datlová šťáva (jednoduše a rychle vyrobená doma) nebo třeba banán dostatečně osladí koláč či naše oblíbené muffiny, a když si něco přeci jen chceme více osladit, tak medem nebo javorovým sirupem.

V knize Miluj svůj život Louise L. Hay píše: "JEZ TO, CO ROSTE". Krásné pravidlo! Vhodné je i kupovat základní potraviny - cokoliv, co není zabalené.

JSME TO, CO JÍME - to je další rčení, u kterého mi došlo, jak moc je pravdivé!

Každý věří svoji pravdě. Toto je moje pravda :)

Shlédla jsem nebo poslechla spoustu dokumentů a rozhovorů a přečetla nespočet článků, týkajících se právě cukru. Doporučuji tyto:
- dokument Cukr-blog,
- rozhlasový rozhovor s Andreou Culkovou - krátký rozhovor s autorkou dokumentu Cukr-blog,
- dokument Cukr, sladký zabiják,
- pořad Peklo na talíři - díl věnovaný skrytým cukrům,
- radio rozhovory: Hořká pravda o sladkém cukru 1. díl a 2. díl (existuje i stejnojmenná kniha),
- článek Cukry přírodní versus rafinované
- Krátký dokument o cukru - mimo jiné rozhovor s Margit Slimákovou, která se tématu "cukru" intenzivně věnuje.


Jak jste na tom vy s cukrem?
0

Raw kuličky - jednoduché, rychlé, zdravé

Tip na zdravé mlsání z ingrediencí, které máme u nás doma vždy "po ruce" a nakupujeme je "bez obalu". Příprava zabere klidně i jen 10 minut a můžou se do tvoření zapojit jednoduše i děti. Živá strava si uchovává všechny výživné látky, takže žádné "černé svědomí" z takového mlsání :)

RECEPT

Bílé:
1 hrnek mandlí (nenamočených, neloupaných),
1 hrnek strouhaného kokosu,
3 - 4 lžíce medu nebo datlové pasty.
  
Hnědé:
3/4 hrnku mandlí (nenamočených, neloupaných),
1 hrnek strouhaného kokosu,
1/4 hrnku čokolády (raw a nalámané na menší kousky),
3 - 4 lžíce medu nebo datlové pasty.

Černé:
1 hrnek celého máku,
1 hrnek strouhaného kokosu,
3 - 4 lžíce medu nebo datlové pasty.

Datlová pasta:
1/2 - 3/4 hrnku vypeckovaných datlí s asi 1 dcl vody rozemeleme v mixéru. 

Mandle/mák a kokos rozemeleme v mixéru, přesypeme do mísy, přidáme med nebo datlovou pastu, ze vzniklé hmoty vytvarujeme kuličky a dáme na malou chvilku ztuhnout do lednice.
Pro zpestření můžeme do středu mandlovo-kokosových přidat celou mandli (nejlépe několik hodin předem namočenou ve vodě) a do makovo-kosových rozinky.
0

copyright © . all rights reserved. designed by Color and Code

grid layout coding by helpblogger.com