Nechodíme do lékárny

Nepamatuji si, kdy jsem byla naposledy v lékárně, nemám naštěstí důvod. Nebývám moc nemocná, ani můj manžel, ani děti. Dříve, před dětmi, jsem na tom byla jinak. Stačilo mi se jen mihnout kolem nemocného a už jsem lehla také. Těžko říct, jestli za mou nynější odolností vděčím pouze přírodě, která mě, jako kojící matku, chrání (kojím nebo jsem těhotná už víc jak 5 let), nebo přispěla i změna stravování. Kluci nechodí do klasické školky, ale do lesní, takže k chytání bacilů také nemají tolik příležitostí a častější pobyt venku je otužuje.

Když už se "o nás něco pokouší", má to zpravidla rychlý průběh a zvládneme to (možná hlavně proto!) díky našim přírodním léčivům:


"Aladinova kouzelná lampa":nevím, jak přesně se to jmenuje, jako jediné to není přírodní (ano, můj neoblíbený plast) a koupili jsme to v lékárně :D Vždy tím ale naše případné léčení se Zbynďou začínáme (děti bychom zatím nepřesvědčili). Jakmile máme sebemenší podezření, že je na blízku viróza, naplníme "lampu" teplou vodou, odměrkou přidáme sůl, rozmícháme a propláchneme si nos. Lze to i bez této pomůcky, ale s ní je to jednodušší a příjemnější.

Česnek:
vyloupneme stroužek a cucáme jako bonbón kdykoliv se nám chce nebo nám to situace dovoluje :)

Domácí pečený čaj z aronie:
Nazýváme to "domácí Coldrex". Více v článku zde.

Zázvorový čaj:
zázvor nakrájíme na kousky nebo nastrouháme, zalijeme horkou vodou, dochutíme medem a pijeme několikrát denně. Nepřidávat citrón! Čaj má zahřát organismus, citrón by ho naopak ochladil.

Šípkový čaj:
na podzim jsme si natrhali šípky a celou zimu si z nich sem tam (preventivně ale i na chuť) uděláme čaj. Je plný vitamínu C, takže při podezření blížícího nastydnutí jeho pití zintenzivníme. Je výborný i v kombinaci s rakytníkem (více v článku zde).

Cibule s medem proti kašli:
Když nás nachlazení přeci jen zdolá, místo kupovaného sirupu na kašel nakrájíme cibuli a prolijeme ji medem. Cibule téměř hned pustí šťávu a dávkujeme si ji po lžičkách, kdy nás napadne.

K tomu denně minimálně jedno jablko - po celý rok! Říká se, že jedno jablko denně nás ochrání před doktorem. Slyšeli jste to? :)

Samozřejmě máme doma lékárničku s "první pomocí", kterou si bereme všude na cesty s sebou, ale její obsah naštěstí nemáme důvod použít. Až na kapičky Audiron, které jsou čistě přírodní a již několikrát se nám osvědčily při onemocnění uší.


Proč tedy chodit do lékárny, když si vystačíme s obsahem naší špajzky. Jaké jsou vaše zkušenosti nebo tipy? Díky za ně! 
0

Nenosím podprsenku!

A je to oficiální :-) Všechny podprsenky jsem před pár dny vyřadila ze svého šatníku.

I když už je to více jak 2 roky, co místo nich nosím bikiny bez kostic, klasických podprsenek jsem se stále úplně nezbavovala. Až teď, po přečtení knihy Babské rady od profesorky Strunecké mi došlo, že už je nikdy nosit nechci!

Klasickou podprsenku jsem vyměnila za pohodlné bikiny už na začátku mého druhého těhotenství, tedy v době, kdy započala moje nynější transformace. V době, kdy jsem začala být více senzitivní a začala jsem více vnímat svoje tělo - jeho potřeby a signály. Došlo mi, že mi je její nošení nepříjemné, tak proč si dělat nepohodlí?! Dříve jsem o tom nepřemýšlela, nošení klasické podprsenky s kovovými kosticemi jsem brala jako dogma, tak jsem ji nosila. Už po narození mého prvního syna jsem ji na celé léto nahradila vrchním dílem plavek (bikinami na šňůrky bez kostic) a nosila je nejen doma, ale i na své taneční lekce, kde je potřeba se také cítit pohodlně. Klasickou podprsenku jsem si ale sem tam oblékla. Teď už nechci. Lehoučké plavky na zavazování se mi osvědčily už nesčetněkrát i ve společnosti (zavazování za krkem se hodí třeba u společenských šatů). Když mám barevné a vykukují z pod trička, sem tam se mě někdo zeptal, jestli jsem byla plavat :-D,  když jsou ale černé, nikdo se nad tím nepozastavuje. A doma chodím bez :-)

Anna Strunecká ve své knize poukazuje na Sydney Singer a Soma Grismaijer, kteří napsali knihu Dressed to kill - vyšetřili přes 4 000 žen a zjistili, že u žen, které podprsenku nenosily vůbec, bylo riziko vzniku rakoviny prsu 1:168. U žen, které nosily podprsenku maximálně 12 hodin denně, onemocněla 1 z 52 a ve skupině těch, které nosily podprsenku 24 hodin denně, postihla rakovina prsu 3 ze 4 žen.

Těsná podprsenka prý může bránit toku lymfy, způsobit zatvrdliny a cysty a nošení kovových oblouků pod prsy v oblasti, kde se nacházejí důležité akupunkturní body, je nebezpečné z pohledu mnohých kineziologů a čínských chiropraktiků. 
2

Já dříve a já dnes

Za poslední 2 roky jsem prošla neuvěřitelnou transformací. Změny ve stravování, v pohledu na svět, v hodnotách, … V něčem jsem se navrátila k tomu, co jsem cítila před mnoha lety, ale co jsem si rozumem vysvětlila, že to "mám mít jinak", v některých věcech "jsem se našla" - ucítila jsem, že s tím rezonuji, spoustu věcí "mi došlo".

Tato moje transformace započala na konci 1. trimestru mého druhého těhotenství, od té doby jsme přečetla nespočet knih (odhaduji že v průměru 2-3 do měsíce) a cítím, jak se každým dnem "posouvám" - směrem dopředu.

Vše začalo po shlédnutí dokumentu Cukr Blog, který poukazuje na to, jak moc se rafinovaný cukr objevuje v našich životech (aniž bychom o tom vždy věděli) a jak moc je to špatně. Byly zrovna Vánoce a my se u tácu s cukrovím (jak jinak než s hromadou cukru) rozhodli ze dne na den s průmyslově vyráběným cukrem v naší domácnosti skoncovat.

A pak se to na nás začalo valit jako lavina – lepek, kravské výrobky, kosmetické a úklidové přípravky plné chemie, jednorázové obaly, igelitové sáčky a tašky, plast v kuchyni, nadměrná konzumace masa, chemické postřiky, zbytečné nakupování a hromadění věcí, … 

OD NAUČENÉ MASOŽRAVKYNĚ K VYTOUŽENÉ BÝLOŽRAVKYNI
Odjakživa jsem měla vřelý vztah ke zvířatům. Nikdy jsem nesouhlasila s jejich zneužíváním. Je v pořádku, když má někdo farmu s menším či větším počtem koz, prodává mléko, vyrábí sýry a jogurty, k tomu nabízí vajíčka od slepiček, pokud mu zrovna nějaká zbudou. Respektuje-li však koloběh přírody a potřeby zvířat (v zimě prostě slepičky vajíčka moc nenesou a kozy nedávají mléko, ale odpočívají, připravují se na nové jarní plození). V pořádku mi naopak nepřijdou velkochovy a masová produkce. Proto jsme si našli "naši" kozí farmu a zdroj na domácí vajíčka od opravdu šťastných slepiček a naučili jsme se, když je jich zrovna málo, nahrazovat je třeba při pečení lněným semínkem. Nákup kravského mléka omezujeme na minimum a kupujeme bio farmářské. Kde to jde, tam jsme ho nahradili mléky rostlinnými, které si sami (jednoduše) vyrábíme. Maso jíme maximálně 1-2x za týden, a i to máme z malých chovů. Když je čas porážky, farmář domluví rozvoz/vyzvednutí a my si uděláme zásoby do mrazáku. I když jsem od dětství měla problém s pojídáním masa, věřila jsem okolí, že je důležité ho konzumovat, a tak jsem se ho "konzumovat snažila". Nyní jsem se ale začala řídit svými tělem, a to mi říká, že ho moc často jíst nepotřebuje. Ani naše babičky neměly maso na talíři každý den. V letních měsících už vůbec ne. Proč je masa takový přebytek, proč ho "vyspělá" společnost jí tak moc ve velkém? Domorodci si uloví zvíře, když mají opravdu hlad, a ještě mu poděkují a využijí ho celé, neplýtvají. 

OD PRŮMYSLOVĚ ZPRACOVANÝCH POTRAVIN ZE SUPERMARKETŮ K EKO SEZÓNNÍMU JÍDLU OD FARMÁŘŮ 
Nikdy mě nebavilo nakupování v supermarketech, vždy jsem se snažila čas v nich strávených snížit na minimum, ale chodila jsem tam, a to dost často. Pro ovoce a zeleninu, pro nejrůznější slazené jogurty, balené sýry, rohlíky, polévky z pytlíku, sáčkové čaje, pizzu z mrazáku, kečupy a jiné chemo omáčkysem tam nějaký ovocný džus. Dnes tam zajdu jednou za několik týdnů koupit maximálně toaletní papír.  Většina z výše zmíněných poTRAVIN z našeho delníčku zcela vymizela. Nejíme už téměř žádné průmyslově zpracované jídlo a zeleninu a ovoce nakupujeme z ekologického zemědělství (více v článku zde) a něco si i sami pěstujeme. Dříve jsem se nepozastavovala nad tím, že si v lednu můžu koupit rajčata, dnes bych si už chemicky ošetřenou zeleninu či ovoce, co k nám putuje často i přes půl světa, nekoupila. Nehledě na obrovský ekologický dopad, který takto pěstovaná plodina způsobuje, potažmo její pěstitelé to podporovat nebudu! 

 V našem jídelníčku jsme také výrazně omezili bílou mouku – mouku, která je zbavena veškerých živin a vlákniny, která pouze zalepuje střeva. Pečivo si moc nekupujeme, raději si sami upečeme chléb v domácí pekárně nebo muffiny či koláč. To vše z mouky celozrnné - špaldové, žitné, pohankové, rýžové, ...   

OD CHEMIE K BABSKÝM RADÁM 
Přechod od všemožných lahviček plných chemie na všemožné části těla k obyčejnému přírodnímu mýdlu jsem popsala v článku Na tělo bez chemie. Stejně tak, jak ocet nahradil celou naši dřívější početnou sbírku nejrůznějších chemo prostředků na úklid (článek zde). Skoro se mi až nechce věřit, co všechno jsem nakupovala a co všechno jsem potřebovala, teda myslela si, že potřebuji vlivem reklamy a okolí. Jak moc jsme tím zatěžovali životní prostředí i naše tělo. Přitom je tak jednoduché tyto věci vůbec nevpustit do našich domovů, stačí si opět vzpomenout na naše babičky. 

OD HROMADY IGELITEK K SÍŤOVCE 
Všemožně se bráníme pouštět si domů také jednorázové obaly (hlavně ty plastové). Je to jen pár let zpátky, co jsem se rozčilovala v Albertu, kvůli tomu, že jim došly tašky za korunu a nemůžou mi jich několik dát. Nyní si raději danou věc nekoupím, než abych ji musela dát do igelitového sáčku. Naprosto je bojkotuji, stejně tak i potravinové fólie a igelitky. Plast lze v našich domácnostech bez problémů nahradit, také to není tak těžké (více v článku zde). Na nákup dnes nevyjdu bez "staré dobré" síťovky nebo látkové tašky. 

Z SHOPAHOLIČKY MINIMALISTKOU 
Igelitové tašky jsem začala odmítat všude v obchodech. Dříve jsem nakupovala hodně - a hodně do igelitek. Skoro každý měsíc nové boty, sem tam kabelku, triček nebylo nikdy dost. Až jsem objevila kouzlo minimalismu (více zde). Není mi nyní lhostejný ani původ oblečení - jak je možné, že k nám triko putuje z jiného kontinentu a stojí 100,-Kč? Dostal vůbec ten, kdo se na jeho vzniku podílel, férově zaplaceno? Je vyrobeno z ropy nebo z kdo ví čím postříkané bavlny? Proč se sem vůbec takové zboží dováží, to ho u nás nedokážeme vyrobit? Na nelogičnost cestování z kontinentu na kontinent (a mnohdy i zpět) narážím však všude, kam se podívám. A tak jsem přestala nakupovat zbytečnosti a věci v akci. Než si něco nového pořídím, pořádně si promyslím, jestli to opravdu potřebuji a pokud ano, hledám způsoby, jak nepodporovat to, s čím nesouhlasím. Věci raději z druhé ruky než úplně nové, boty kvalitní kožené nebo veganské a nejlépe fair trade, oblečení z eko bavlny a ideálně vyrobené u nás.

Z MĚSTSKÉ HOLKY DUŠÍ VENKOVANKA 
Neměla jsem ráda zimu. Teda v dětství ano, pak mě to přešlo. Koukala jsem na ni čistě z mého sobeckého pohledu - je mi zima a nelyžuji, takže mě nebaví. Teď v ní ale vidím tu logiku, jakou má příroda všude. Přijala jsem ji a najednou mi zima není. Stejně tak jsem se jako teenager nerada hrabala v hlíně, nechtěla jsem rodičům pomáhat na chalupě na záhoncích. Nyní je to jedna z mých oblíbených činností. Každé přímé setkání s matkou zemí a přírodou obecně mě neskutečně nabíjí energií a uklidňuje zároveň. Stačí malá procházka mezi stromy a všechny případné dosavadní problémy se rázem změní v naprosté zbytečnosti. Stačí chvilku pobýt venku v zeleni a vše je rázem zalité sluncem, i když zrovna nesvítí. Myslela jsem si, že jsem městská holka, že bych na venkově žít nemohla, ale nyní tam čím dál radši "utíkám". 

OD WORKHOLIČKY K POŽITKÁŘCE 
Dříve jsem neuměla moc odpočívat. Každou chvilku jsem se snažila něčím vyplnit - alespoň vzděláváním se nebo četbou, když už ne vyděláváním peněz. Všechny moje aktivity mě bavily, postupně jsem ale objevila kouzlo i v "nic nedělání" - sedět a koukat... a kochat se a užívat si přítomného okamžiku. A nemít z toho špatný pocit, že něco promarňuji. Umím si více užívat obyčejných věcí než před pár lety. Dopřávám si často "pohodičku" a naučila jsem se nikam nespěchat - nechat věci, ať plynou samy, nikam je netlačit... nikoho nikam netlačit. Více přemýšlet než slepě následovat, ale někdy zase moc nepřemýšlet a více naslouchat své intuici. Více být než mít.

Australští původní obyvatelé Aboridžinci neslaví žádné jmeniny ani narozeniny, slaví v okamžiku, kdy sami poznají, že se ve svém vývoji (mentálním) posunuli, a tak je tedy co slavit s ostatními. Každý si o tom sám rozhodne (doporučuji knížku Poselství od protinožců od Marlo Morgan). Cítím to podobně a chce se mi slavit


0

copyright © . all rights reserved. designed by Color and Code

grid layout coding by helpblogger.com