Jak a proč medituji

Mám pořád trochu blok, někomu říci, že medituji. Asi mám pocit, že tím můžu působit na někoho podivínsky, nebo "rádoby důležitě", či snad, že jsem "fakt už vyšinutá". Přitom je to tak důležité. Už na základní škole mě učili, že proti stresu je třeba mít alespoň 10 minut sám pro sebe.

Najít si ideálně každý den chvilku (ještě lépe více chvilek), kdy se ocitneme pouze sami se sebou, se svým vnitřním já.

Meditování mi do života vneslo větší klid a dalo mi výborného rádce, který se ukrývá ve mě. Vědomě jsem objevila sebe sama, vědomě se zvládám dostat do stavu TADY a TEĎ. Prostřednictvím meditace udržuji čistý svůj vnitřní prostor.

Nejraději medituji venku - v přírodě, kdy mi svítí sluníčko do obličeje. Ale klidně i "jen" na naší malé pražské zahrádce u našeho domku. Když je zima, mám potřebu se alespoň nasměrovat k oknu do zahrady, nebo ke střešnímu a vnímat nebe.

Meditace a příroda mi jdou přirozeně dohromady.

"Učím se pro poznání sebe sama vyhradit si každý den čas na TICHO a POBÝT V PŘÍRODĚ."

Někdy si se sebou při meditování povídám, někdy si naslouchám, někdy "mám vypnuto".

Nejraději vyhledávám tyto chvíle o samotě - ráno, když zbytek rodiny ještě spí. Do svého nitra se uchyluji ale i během dne - stává se, že doslova uteču poradit se sama se sebou, co dělat v dané situaci, jak zareagovat. Nebo si "jen" dopřeji odstup, aby mi došlo, že to, co se jeví třeba jako problém, je vlastně malichernost.

Baví mě stav, kdy myšlenky jen tak plynou a já jsem pouze jejich pozorovatel. A ještě víc mě baví, když se dostaví prázdno.

To tzv. prázdno se nedostavuje často, spíše opravdu zřídka, ale je to velmi příjemné. Nevnímám pak, jak ubíhá čas, JSEM a je mi hezky.

"Být v neustálém vnitřním klidu a v pohodě není normální. (Slovem normální chápu to, co je běžné, nejčastější.) Jsme vystaveni měnícím se náladám stejně jako se mění počasí. To, co pomáhá udržovat se v klidu a v pohodě, je pozorování myšlenek a našich emocí. Žádné hodnocení, žádné podlehnutí jim. Pouhé pozorování. Je to vědomá činnost."

Sežrat ropuchu co nejdřív

Jindy se naopak stává, že ať se "snažím vypnout" či myslet na něco konkrétního, létají hlavou myšlenky, které tam vůbec mít nechci. Je ale můj odpor nezajímá a nemizí. Říkám jim stresové myšlenky - dávají mi najevo, že něco musím udělat či vyřešit a že dokud "nesežeru tu ropuchu co nejdříve", klid mi nepovolí. Meditaci v tomto případě přeruším a vydám se na ropuchu. 

"Sežrat ropuchu co nejdřív" znamená vyřešit to, co nás tíží nebo co odkládáme na později, protože se nám do toho nechce. Narazila jsem na toto pojmenování v knize Zbavte se nepořádku a od té doby se to u nás doma dost ujalo. :)

Zpívání mantry 40 dní za sebou

Vyzkoušela jsem si i meditaci 40 dní v kuse za sebou a to prostřednictvím mantry - písně, kterou jsem si pouštěla a společně s nahrávkou zpívala. Byla to příjemná zkušenost. Po překlenutí 21. dne (Znáte to? Děláte-li nějakou činnost v kuse 21 dní, stane se z ní návyk.) se pro mě takto strávený čas stal automatickou denní aktivitou, na kterou jsem se často doslova nemohla dočkat. Zpívala jsem každý den 12 minut. Nahlas, osamotě. Užívala jsem si to a bavilo mě, jak se postupně víc a víc vyzpívávám a jak můj hlas sílí. Zpívat totiž moc "neumím" a hlavně se před kýmkoliv takto projevovat stydím.

Ke 40 denní meditační "výzvě" mě nastartoval a inspiroval seminář kundalini jógy s Gabrielou Janskou. Zpívání konkrétní mantry tolik dní za sebou by prý mělo člověka duchovně posunout v oblasti, na kterou se zaměřil. Já posilovala své ženství.

Vedené meditace

Mám ráda i vedené meditace - buď na setkáních s jinými lidmi nebo sama doma, kdy si pustím někým nahranou meditaci do sluchátek.    

Další článek na téma meditace "Medituji a menstruuji" zde.
Co vy, meditujete?