Vyšinutá nebo inspirativní třiatřicítka? Ať si každý vybere :-)

A je to tady, Kristova léta! Před 10 lety jsem byla krátce po rozchodu z dlouholetého vztahu a myslela jsem si, že jsem stará a už si nikoho nenajdu (našla jsem!).
Přesně dnes je mi 33 let a stará si rozhodně nepřipadám! :) Můj manžel říkával, že ženy jsou nejkrásnější těsně po třicítce a nedávno výrok upravil na věk od 30 do 50 let, takže jsem klidná! :-D

Posledních několik let jsem neměla narozeninový den moc ráda. Smsky s textem typu: "Pořádně si dnešní den užij!" mě nečinily žádnou radost, spíš naopak! Měla jsem pocit, ŽE BYCH MĚLA SLAVIT, PROŽÍVAT NĚCO VÝJIMEČNÉHO, a já přitom narozeniny trávím úplně OBYČEJNĚ... Stalo se pravidlem, že místo toho, aby je můj muž trávil se mnou a POŘÁDNĚ JSME SI TENTO DEN SPOLEČNÉ UŽILI, seděla jsem doma a on byl buď pracovně vytížený, nebo obíhal obchody a vybíral mi vhodný dárek (což kdybych předtím věděla, vymluvila bych mu to!). K tomu jsem se nikdy nijak zvlášť nebála stárnutí, ale měla jsem tendenci již několik dní před tímto "významným" dnem opakovat, kolik že mi to vlastně UŽ bude! 

Díky genům a tělesné konstituci vypadám pokud ne jako dítě, tak maximálně jako teenager. Lidé mě běžně oslovují slečno a před asi 4 lety na mě jedna paní na ulici vykulila oči, když zjistila že mám dítě, a zvolala: "Cože, já myslela že vám je 12!" :D Pevně věřím, že když mě někdo pozná blíže, odhadne mě alespoň na čerstvě dospělou, která už alespoň nějaká ta životní moudra pobrala. :-D 

Letos tomu však bylo jinak. Dnešní narozeniny jsem strávila opět OBYČEJNĚ, tentokrát však KRÁSNĚ OBYČEJNĚ, harmonicky, s klidem v duši a s úsměvem na tváři! Už mi je úplně jedno, kolik mi je let. Je to jenom číslo, které nic neznamená. Důležitější je mentální věk a přístup k životu. :-) Co nám se Zbynďou začala být blízká myšlenka minimalismu a přestali jsme si dávat hmotné dárky, ulevilo se nám. Neočekávala jsem a nepřála jsem si žádné dárky od nikoho. I tak se mi jich však pár sešlo a naprosto mě odzbrojily (v dobrém slova smyslu) tím, jak byly osobní! A dají se jíst nebo číst, takže se nevylučují s mojí minimalistickou cestou. Co mi však udělalo opravdu velikou radost, byl nespočet zpráv s tím, že jsem pro lidi inspirací. To je přesně to, proč před necelým rokem vznikla myšlenka na tento můj blog! Přála jsem si mezi lidi šířit inspirativní myšlenky a informace (ať již moje, nebo od lidí, kteří inspirují mě) a jsem moc ráda, že se mi to s největší pravděpodobností daří.

Zatím co část mé rodiny, po čtení příspěvků zde na blogu, o mě tvrdí, že jsem vyšinutá, od mých přátel a známých mám spoustu kladných reakcí. Je vtipné, jak na jednu věc může každý pohlížet úplně jinak. S někým rezonuje, jiného popuzuje. Pro někoho jsem blázen, pro jiného inspirací. :) 

Chvilku jsem se odhodlávala jít se svými myšlenkami "na trh" a blog spustit. Bála jsme se případných negativních reakcí. Ale "Být úžasný znamená být sám sebou. Nepotřebuješ být přijat ostatními, potřebuješ přijmout sám sebe." a to je přesně ta myšlenka, se kterou se ztotožňuji. Stejně tak jako s výrokem: "Dosáhla jsem toho bodu ve svém životě, kdy už nepovažuji za nutné na kohokoliv zapůsobit. Pokud mě mají lidi rádi takovou, jaká jsem, je to fajn. A pokud ne, je to jejich věc."

Říká se, že vrána k vráně sedá. Já vyletěla z hnízda, vydala se vlastní cestou a jsem vděčná vránám, které potkávám, které se ke mně přidávají nebo ke kterým mám možnost se v jejich letu připojit já a učit se od nich! A že jich je! 

Jsem zvědavá, kam dolétnu za dalších 10 let. Těším se na to :) 

2 komentáře:

  1. Přesně. Plně s vámi souhlasím. Mě bude 46 a připadalm si maximalně na 30 let. Je to jen číslo. A dárky jsme taky omezili a je to úleva. A být sama sebou je nejlepší, co může člověk udělat. Krásné narozeniny. 😉

    OdpovědětVymazat

copyright © . all rights reserved. designed by Color and Code

grid layout coding by helpblogger.com