Práce nebo poslání

Záměrně se u sebe vyhýbám slovům „práce“ a „muset“. Práce pro mě znamená něco, co je DŘINA, co se dělat MUSÍ. Když se mě někdo zeptá, jestli „chodím do práce“, odpovídám, že ne, že „chodím za zábavou“. 😊 Jsem si paní svého času (pokud mi ho tedy zrovna neřídí mé děti), dělám to, co mě baví, naplňuje mě to a nabíjí. Nepracuji, dělám své poslání.

Naše povolání by mělo být našim posláním. Když si dopřejeme chvilku pro sebe a necháme mluvit svoji intuici, řekne nám, co chceme a co ne. Každý jsme na světe kvůli něčemu, všechno se děje pro něco. Pokud nedělá někdo to, kvůli čemu se narodil, MUSÍ to za něj dělat někdo jiný a to je škoda.

Já jsem tu proto, abych učila lidi tančit, probouzím v nich lásku k pohybu, dávám jejich pohybům ladnost, zvyšuji jejich sebemínění - jsem lektorkou tance.

Tančit jsem začala „až“ ve 14 letech, ale tak mě to pohltilo, že jsem téměř od začátku věděla, že tancováním se budu jednou živit. Moji rodiče nebyli, co jsem na světě, zaměstnaní. Podnikali, a tak si svůj profesní život řídili sami. Bylo a je pro mě NORMÁLNÍ, že jim jejich čas nikdo neřídil, tak proč by ho někdy někdo měl řídit mě?!

V tuto chvíli vedu pravidelně 6 tanečních lekcí týdně v Centru tance – působím tam už 10 let – jedná se o výborné taneční studio se skvělým zázemím a s rodinnou atmosférou (a to se jedná o opravdu veliké studio!). 3x v týdnu si odskočím odpočinout od svých dvou synů, odreagovat se mezi příjemné lidi, zapracuji na svém těle, posílím sebevědomí, a ještě za to dostanu zaplaceno – co víc si přát! Baví mě komunikovat a seznamovat se s novými lidmi – mezi svými kurzisty jsem našla třeba svoji doktorku, architektku, která nám navrhla přestavbu našeho domečku, stavaře, který nám ho zrekonstruoval, a i velmi blízké kamarádky. Mám možnost se umělecky realizovat – stavět choreografie, stříhat hudbu, vymýšlet taneční kostýmy. Svůj rozvrh hodin si stanovuji sama, a i když se jedná o pravidelné lekce, mohu požádat některého z kolegů lektorů, aby za mě, když je třeba, hodiny odsuploval. Jsem zodpovědná ke svým kurzistům, ale pokud se rozhodneme na pár dní nebo týdnů odcestovat, není to žádný problém.

Díky mé práci snů, tedy mému poslání, mám spoustu času věnovat se rodině, domácnosti, přátelům, komunitnímu sousedskému životu, cestování, vzdělávání se a dalším aktivitám, které můj život obohacují. Například jsem za poslední rok a půl, tedy od narození mého druhého syna, přečetla už více jak 30 knih. 😊

Znáte pojem „práce na hovno“? Je to práce, která nemá žádný užitek, někdy dokonce i škodí. Rychlý test, jestli takovou práci náhodou nevykonáváte: byl by někdo smutný, kdybyste s vaší prací skončili? Já věřím (vím), že má práce není „na hovno“. 😊

Co vy? Pracujete nebo se věnujete svému poslání?