BEZ CUKRU, prosím!

Vždycky jsem si myslela, že když nemám problém s nadváhou, nemusím cukr "řešit", že ho můžu konzumovat v jakémkoliv množství. Lžička cukru do ranního čaje, po obědě vždy nějaká sladká tečka nejčastěji v podobě čokolády, sem tam nějaká sušenka nebo slazený jogurt či smetanový dezert. Cukr jsem přidávala do pečení (přesně jak bylo uvedeno v daném receptu), do pudingu (jak jinak!), v letě třeba na jahody nebo jiné ovoce. Občas jsem si dala skleničku koly nebo nějakého džusu a milovala jsem Nutellu. Prostě KLASIKA. Byla jsem na to zvyklá "odjakživa" a vůbec mě nenapadlo nad tím nějak přemýšlet.

Celkově jsem nad jídlem moc nepřemýšlela. Myslela jsem si, že když se konkrétní jídlo nabízí v obchodech, tak PŘECE nemůže být "zdraví škodlivé". NĚKDO ho přece musel schválit!

V prosinci 2015 mi řekl kamarád o českém dokumentu CUKR-BLOG a můj pohled "na věc" se po
jeho shlédnutí (za zmínku stojí, že jsme si ho doma pustili v čase hodování vánočního cukroví) zcela změnil. Ne jen, že jsme cukr z naší domácnosti ze dne na den odstranili, ale začali jsme se i poměrně intenzivně zajímat o to, co jíme.

Najednou mi došlo, že nechci, aby někdo jiný rozhodoval o tom, čím živím svoje tělo. Rozhodla jsem se aktivně účastnit na skladbě svého (našeho) jídelníčku a ne jen slepě důvěřovat obchodníkům.

Po výrazném omezení konzumace cukru jsem já i můj muž shodili několik kilo, upravila se nám pleť a mně zmizel exém na zápěstí, který se mi už od puberty často objevoval. Levé zápěstí mi slouží jako jakýsi "ukazatel hladiny cukr v těle" - jakmile se stane, že sním jídlo s větším obsahem rafinovaného cukru (například někde na návštěvě), exém se hned zase objeví!

Aniž bychom si to často uvědomovali, rafinovaný cukr je téměř ve všech průmyslově zpracovávaných potravinách. Nejsou to "jen" sladké nápoje a pamlsky, ale i například pečivo, jogurty, omáčky "v pytlíku", konzervovaná zelenina, sýry, uzeniny nebo třeba i slané brambůrky(!) Dá se říci, že je ve většině průmyslově vyrobených poTRAVINÁCH. Jedná se o tzv. skrytý cukr. A to je ten nebezpečný!

Cukry jsou pro výživu člověka nepostradatelné! Ovšem ty přirozeně se vyskytující, tedy cukry jednoduché, vyskytující se v syrovém ovoci a v jiných plodinách, NE průmyslově vyráběné, takové naopak ŠKODÍ!

Jak uvádí Wikipedie, před 100 lety byla spotřeba rafinovaného cukru za rok na jednoho člověka méně než 2,5 kg. Nyní je to asi 40 kg! Průmyslově vyráběný cukr nám neposkytuje žádné živiny, je pouze pro energii. Je zbaven všech minerálů a ty si naopak z našeho těla bere. Je po požití rychle vstřebán do krve a zaplaví celý organismus. Zatíží hlavně játra, která přebytky cukru ukládají v podobě podkožního tuku. Tělo s cukrem očekává i další živiny a proto nevydá potřebný rozkaz "Stop, už nejez, mám dost!". Rozkolísaná hladina cukru naopak způsobí další chuť zase na cukr nebo na jiné jídlo. Po prvním pocitu energie a euforie se dostaví podrážděnost, únava či ospalost a to v okamžiku poklesu hladiny cukru v krvi. Rozkolísání hladiny cukru pro nás znamená rozkolísání psychiky a nekončící opakovaná chuť na sladké.

Pokud průmyslově vyráběný cukr konzumujeme ve větším množství, má negativní vliv nejen na naši psychiku a váhu, ale také na naše zdraví: zatěžuje orgány, patří mezi základní živiny pro rakovinové buňky, okyseluje náš organismus, má vliv na kazivost zubů. Vytváří vhodné prostředí pro rozmnožování plísní, které můžou mít za následek vaginální problémy či exém nebo akné. U dětí může nadměrnou konzumací cukru navíc docházet k zhoršenému vývoji mozku. Rafinovaný cukr snižuje plodnost, zvyšuje úmrtnost.

Jakákoliv potravina, která není přirozená, není zdravá. Pokud se cukr konzumuje ve velké míře, je škodlivý! O vlivu cukru na naše zdraví se ví už od sedmdesátých let. Lobbing potravinářského průmyslu je však obrovský. Více cukru rovná se větší chuť na jídlo a to je hlavní zájem potravinářské lobby, to je důvod, proč ho potravinářský průmysl podporuje. :(

Na cukru jsme se většina z nás stala závislá. "Dopujeme" se jím, když potřebujeme "dobít" energii, ale také když je nám smutno, nebo když jsme "na nervy". On nám opravdu NA CHVILKU "dobře" udělá, ale za jakou cenu... Cukr je droga a my chceme víc a víc a víc! Slyšeli jste o pojmu sacharismus - závislost na cukru? Nebo, že o zdraví většiny obyvatel rozhoduj jen asi 100 lidí? Severské státy se už začínají snažit spotřebu cukru regulovat. Snad se to dostane i k nám.

Když omezíme cukr, poznáme jak jídlo chutná - například opravdovou chuť jablka. Zjistili jsme, že nepotřebujeme téměř vůbec sladit, že nás místo nezdravé čokoládové tyčinky po obědě uspokojí datle nebo rozinky. Že datlová šťáva (jednoduše a rychle vyrobená doma) nebo třeba banán dostatečně osladí koláč či naše oblíbené muffiny, a když si něco přeci jen chceme více osladit, tak medem nebo javorovým sirupem.

V knize Miluj svůj život Louise L. Hay píše: "JEZ TO, CO ROSTE". Krásné pravidlo! Vhodné je i kupovat základní potraviny - cokoliv, co není zabalené.

JSME TO, CO JÍME - to je další rčení, u kterého mi došlo, jak moc je pravdivé!

Každý věří svoji pravdě. Toto je moje pravda :)

Shlédla jsem nebo poslechla spoustu dokumentů a rozhovorů a přečetla nespočet článků, týkajících se právě cukru. Doporučuji tyto:
- dokument Cukr-blog,
- rozhlasový rozhovor s Andreou Culkovou - krátký rozhovor s autorkou dokumentu Cukr-blog,
- dokument Cukr, sladký zabiják,
- pořad Peklo na talíři - díl věnovaný skrytým cukrům,
- radio rozhovory: Hořká pravda o sladkém cukru 1. díl a 2. díl (existuje i stejnojmenná kniha),
- článek Cukry přírodní versus rafinované
- Krátký dokument o cukru - mimo jiné rozhovor s Margit Slimákovou, která se tématu "cukru" intenzivně věnuje.


Jak jste na tom vy s cukrem?

Žádné komentáře:

Okomentovat

copyright © . all rights reserved. designed by Color and Code

grid layout coding by helpblogger.com