Jeden z řadových domečků je náš - 3 patra, předzahrádka a menší zahrádka. Z venku se všechny tyto domky zdají malé, ale zdání klame. Máme dokonce 3 koupelny 😊 Původně byly všechny řadičky úplně stejné, nyní však co domek, to unikát – jak zvenku, tak uvnitř. Baví nás se se sousedy navzájem navštěvovat a poznávat, jaké to kdo doma má. Člověka by nikdy nenapadlo, co s půdorysem 4,2x11,5m jde všechno vymyslet. Stejně tak předzahrádky a zahrady. Baví mě kroužit mezi jednotlivými řadami domků a prohlížet si je z venku. A to už takto kroužím téměř 5 let.
Na Solidaritě bydlíme teprve 2,5 roku, do této oblasti jsme se zamilovali ale už o několik let dříve (o tom, jak se nám tu podařilo sehnat bydlení v článku zde). Když Zbynďa jezdil náš domeček rekonstruovat, já byla s našim malým Timonkem v našem pidi bytě bez balkónu na sídlišti v Karlíně. Nemohli jsme se dočkat, až se budeme moci do Strašnic přestěhovat. Jednou pršelo, foukal silný vítr, Zbynďa seděl na rozpadlém schodě vedoucím z vybydleného domu, koukal na vysoký smrk na naší zahrádce a do telefonu mi říkal: „Tady je tak krásně i když je hnusně.“ A tak to cítíme stále.
Bydlíme v blízkosti širšího centra Prahy (na tramvajovou zastávku to máme chůzí 1 minutu a poté 20 minut jízdy na Václavák), přitom ale ruch silnice vůbec neslyšíme ani nevidíme, na zahrádce hned za okny nám poletují nejrůznější druhy ptáků a sem tam projde kolem nějaká místní kočka. Ještě mít slepice, a byli bychom jak na vesnici. 😊 Když nás někdo navštíví poprvé, nevěří, že jsme v Praze.
Jsme v bezprostředním kontaktu se sousedy, a to nám maximálně vyhovuje. S našimi nejbližšími sousedy si dáváme znamení klepáním na zeď, kafíčkujeme na předzahrádce nebo popíjíme víno na terase s tím, že není ani třeba odejít z té své. Máme mezi sebou ploty, ale ty nám nebrání v tom, abychom si mohli povídat i přes ně, když se nám chce zůstat každému u sebe doma. Přes plot si i přehazujeme děti na hlídání, podáváme na ochutnání, co kdo upekl a nebo co kdo potřebuje (od nářadí po vajíčka). Dělíme se o vlastní úrodu, vyměňujeme sazeničky či tipy na pěstování a v létě si rozdělujeme služby na zalévání, když je potřeba. Pomáháme si.
Komunitní život se s několika sousedy snažíme rozvíjet i v rámci celého sídliště. Několikrát za rok se konají akce pro všechny obyvatele – buď venku v parku, nebo v divadle (Strašnické divadlo nám pro komunitní aktivity poskytuje výborné zázemí).
Pikniky (bezodpadové!), slavnosti, akce pro děti. Součástí je vždy tzv. Stůl pro Solidaritu - kdo co napeče nebo uvaří, přinese a nabídne ostatním.
Zapojuje se i místní Cheese market, vinárna či restaurace, nechybí koncert – většinou nějakého místního hudebního seskupení, sousedské divadlo (moje mamka se Zbynďou nacvičili a předvedli už 2 loutkové pohádky) nebo bazárek.
Vyrobíme letáky, rozvěsíme po okolí a vhodíme do schránek. Sousedy zveme také osobně a funguje nám i skupina na Facebooku.
Je to moc fajn, takto se potkávat. Mít mezi sousedy opravdu blízké lidi. Tak blízké, že je považujete za rodinu.
Máte to také tak? Nebo své sousedy často ani neznáte? Většinou stačí poměrně málo k seznámení nebo sblížení. K uspořádání takové akce postačí menší společný prostor - nejlépe v létě venku, nebo u sebe doma a pozvat několik lidí - ať už přímo nebo prostřednictvím sociálních sítí. Dobrým "spojovatelem" jsou také psi nebo děti. 😊 Již několikrát jsme se díky našim dětem neplánovaně připojili k něčí narozeninové oslavě konané v parku (kam jsme se šli pouze projít) a jsme v kontaktu s některými místními pejskaři.
Jsme v bezprostředním kontaktu se sousedy, a to nám maximálně vyhovuje. S našimi nejbližšími sousedy si dáváme znamení klepáním na zeď, kafíčkujeme na předzahrádce nebo popíjíme víno na terase s tím, že není ani třeba odejít z té své. Máme mezi sebou ploty, ale ty nám nebrání v tom, abychom si mohli povídat i přes ně, když se nám chce zůstat každému u sebe doma. Přes plot si i přehazujeme děti na hlídání, podáváme na ochutnání, co kdo upekl a nebo co kdo potřebuje (od nářadí po vajíčka). Dělíme se o vlastní úrodu, vyměňujeme sazeničky či tipy na pěstování a v létě si rozdělujeme služby na zalévání, když je potřeba. Pomáháme si.
V blízkém kontaktu jsme však také i s o něco vzdálenějšími sousedy. Našla jsem se v pořádání sousedských sešlostí. Jsem společenské plemeno (stejně jako náš bišonek Damián) 😊 Baví mě k nám sezvat sousedy a společně oslavit něčí narozeniny, Vánoce, anebo se potkat prostě jen tak. Někdy posedíme jen třeba v 6 lidech a jindy se nás sejde i víc jak 20 - ve všech věkových kategoriích (není výjimkou, že nejmladšímu byl 1 rok a nejstarší 90 let). Každý přinese něco dobrého k jídlu nebo pití a jsme spolu. Taková setkání se nekonají jen u nás doma, pořádá jej u sebe více sousedů. Scházíme se na odpolední čaje i venkovní grilování. Dokonce i Štědrý den po rozbalování dárků trávíme u jedněch z nich.
Komunitní život se s několika sousedy snažíme rozvíjet i v rámci celého sídliště. Několikrát za rok se konají akce pro všechny obyvatele – buď venku v parku, nebo v divadle (Strašnické divadlo nám pro komunitní aktivity poskytuje výborné zázemí).
Pikniky (bezodpadové!), slavnosti, akce pro děti. Součástí je vždy tzv. Stůl pro Solidaritu - kdo co napeče nebo uvaří, přinese a nabídne ostatním.
Zapojuje se i místní Cheese market, vinárna či restaurace, nechybí koncert – většinou nějakého místního hudebního seskupení, sousedské divadlo (moje mamka se Zbynďou nacvičili a předvedli už 2 loutkové pohádky) nebo bazárek.
Vyrobíme letáky, rozvěsíme po okolí a vhodíme do schránek. Sousedy zveme také osobně a funguje nám i skupina na Facebooku.
Je to moc fajn, takto se potkávat. Mít mezi sousedy opravdu blízké lidi. Tak blízké, že je považujete za rodinu.
Máte to také tak? Nebo své sousedy často ani neznáte? Většinou stačí poměrně málo k seznámení nebo sblížení. K uspořádání takové akce postačí menší společný prostor - nejlépe v létě venku, nebo u sebe doma a pozvat několik lidí - ať už přímo nebo prostřednictvím sociálních sítí. Dobrým "spojovatelem" jsou také psi nebo děti. 😊 Již několikrát jsme se díky našim dětem neplánovaně připojili k něčí narozeninové oslavě konané v parku (kam jsme se šli pouze projít) a jsme v kontaktu s některými místními pejskaři.
Žádné komentáře:
Okomentovat