Se zmíněnou kamarádkou jsme se smály tomu, že rčení: „Těhotenství je nejkrásnější období v životě ženy“ musel vymyslet chlap, že to moc krásné období není.
Pak jsem ale přišla domů a začetla jsem se do knihy Všechno o vašem dítěti od Andrey Homolové, kterou mi před několika málo dny půjčila jiná kamarádka. Četla jsem kapitolu o těhotenství a nemohla se od knihy odtrhnout.
Ne, že bych předtím nevěděla, že miminko v bříšku vnímá pocity maminky a ovlivňují ho, ale během autorčina podrobnějšího popisu vnímání ještě nenarozeného drobečka a jeho energetických vazeb na matku mi čím dál tím víc docházelo, že těhotenství krásné je! Je úžasné si prožít období, kdy nosíte v těle bytost, která je na vás doslova a do písmene navázaná – ať už po fyzické stránce pupeční šňůrou, tak i po mentální. Vše, co těhotná žena prožívá, prožívá i její miminko. Když se raduje, raduje se s ní, když je smutná, je i ono smutné, vnímá její hlas, hudbu, kterou poslouchá, pohyby, dech, její lásku. Nejde jen o to, NĚCO ODNOSIT a pak porodit na svět. To NĚCO je už po pár týdnech téměř hotovou lidskou bytostí a my ženy máme tu velikou zodpovědnost a zároveň dar, abychom těmto bytostem už od samého počátku (od početí) dávali maximum naší lásky a tím z nich „vytvořili“ milující, vnímavé, zdravé a vyrovnané osoby. Šťastné osoby!
Nikdy nezapomenu na fotku z ultrazvuku našeho staršího syna Timonka z 12tt (pro dosud netěhotné: 12tt = 12. týden těhotenství 😊 ). Už v takto raném stádiu to byl celý tatínek! Komukoliv jsme snímek ukázali, všichni reagovali stejně: „Celý Zbynďa“! A je to tak 😊 Od samého začátku mého těhotenství jsem nenosila v břiše NĚCO, ale NAŠE MIMINKO a od asi 5. měsíce se z „miminka“ stal „Timonek“. Mluvili jsme na něj, i o něm jeho jménem. Vnímala jsem ho tak, že je tu s námi, jen zatím ještě schovaný. Nepovažuji porod za moment, kdy dítě začne teprve až teď existovat, dítě existuje už několik měsíců předtím, jen je schované a „dopéká se“, aby bylo schopné na světě fungovat bez pupeční šňůry.
Nikdy se žádné těhotné maminky neptám: „Co to bude“? Nebo: „Co budete mít“? Protože to TO je MIMINKO, a NEBUDE, ale už JE.
Porodem psychické a energetické propojení maminky a miminka však nekončí, trvá ještě hodně dlouho. Dle slov autorky zmíněné knížky dochází k prvnímu citovému osamostatnění dítěte od matky kolem 7 let, tedy v období výměny zubů a další oddělení přichází v období pohlavní zralosti, tedy v době od 14 do 16 let. Zásadní propojení trvá tedy mnoho let. Je to logické, každý ví, že „děti nejvíce zlobí, když je vám blbě“. 😊
Vždycky jsem to tušila. Se svými syny mluvím od těhotenství telepaticky – v myšlenkách. Když byli ještě v bříšku, říkala jsem jim v duchu, jak se na ně těším, když v noci poplakávali, promlouvala jsem k nim a utěšovala je vnitřním hlasem, když jim není dobře, myšlenkami „vysílám objednávku“, že jsou zdraví a každý večer, když usnou, jim v tichosti děkuji za to, jací jsou a projevuji vděk za to, že jsou v pořádku a šťastní.
Nyní si ještě více uvědomuji, jak je důležité ovládat svoje myšlenky a vnitřní stavy. Díky zmíněné knize mi došlo, že děti vycítí opravdu všechno a můžeme jim nevědomky ubližovat.
Jak říká moje maminka: „Rodíme si svoje lidi“. Je krásné mít na světě spřízněné duše, bytosti, kterým jste po boku od jejich samotného počátku a je potřeba myslet na to, že tyto vazby nesmíme oslabovat. Dítě potřebuje spokojenou milující maminku a my díky dětem můžeme naše JÁ pozdvihnout.
Je úžasné být matkou a citové propojení se svými dětmi prožívat.
Když se narodil náš první syn a já ho po několika hodinách uslyšela plakat, přesně jsem věděla, že je to on i když jsem ho neviděla.
Jak je to možné?
Pravidelně se mi stávalo s druhorozeným synem, že spal na zahradě pod stromem v kočárku, a aniž bych viděla nebo slyšela, že se probudil, začalo mi téct mléko.
Jak je to možné?
Jsme prostě propojeni! A ještě dlouho budeme! A je to krásné! A stejně tak těhotenství je krásné, protože tím to všechno začíná! 😊
Žádné komentáře:
Okomentovat