Dýcháním k pohodě

Jsem poměrně temperamentní (v Brazílii to prý není moc lichotivé označení), a docela zrychlená (například rychle mluvím – někdy až tak, že neúmyslně vytvářím spojením dvou slov jedno nové a pak se tím sama dobře bavím). Jedna moje kurzistka mi po čase prozradila, že jsem ji na první hodině přišla „dost divoká“ a jistá paní redaktorka po účasti na mé lekci Port de bras (koncepce tanečního cvičení) o mě napsala, že jsem rtuťovitá. I když toto označení jinou účastnici kurzu popudilo, já věřím, že to bylo myšleno v dobrém slova smyslu. 😊

Umím však být klidná ve vypjatějších situacích, nestresuju se a nemívám špatnou náladu. DÍKY dětem jsem se naučila ustát více či méně nepříjemné situace v klidu a bez křiku. Slovo DÍKY píšu záměrně velkými písmeny, protože děti jsou našim zrcadlem a našimi velkými učiteli. S příchodem dětí se člověk začne na život a na svět kolem sebe dívat jinak a potažmo i sám na sebe. Díky dětem se můžeme stát lepšími, tak by byla škoda toho nevyužít.

Co mně pomáhá být v pohodě a nezakřičet na děti, když už toho začínám mít v daném okamžiku dost? Co pomáhá mně zvládat situace bez rozčilování, když po mně pořád někdo něco chce a já zrovna potřebuji mít chvilku jen sama pro sebe, nebo když spěchám a kluci místo spolupracování při oblékání mají spoustu jiných věcí na práci (kdo z rodičů to nezná…)?

DÝCHÁM (z hluboka, do břicha, nosem) a zpívám. Na lekci jógy jsem se naučila „antistresová dechová cvičení“ a nejraději mám to, při kterém se nahlas zpívá „Só hám“ (v překladu „Já jsem“). Jogíni radí posadit se u toho do meditační pozice a střídavě synchronně zvedat propnuté paže, ale klidně postačí jen ten zpěv.

Nejen, že se hned dostanu do pohody (stačí opravdu chvilinka), ale je úžasné pozorovat, jak se zklidní i svět okolo. Kluci mě pozorují, Timi mě začne hladit po tváři, Matýnek se přijde přitulit nebo přisát k prsu. 😊 Někdy mi Timonek sám od sebe řekne: „Maminko zpívej, ano“. 😊

Dneska na mě vykouknul na Facebooku článek o tom, že abychom se zbavili hněvu, je potřeba zhluboka dýchat. Že nejde ve stejnou dobu dýchat a zlobit se zároveň. Je však potřeba začít dýchat opravdu hned, „useknout“ negativní emoce hned v zárodku.

Jak jednoduché a příjemné pro nás i pro okolí. Pro celou společnost! Šiřme společně tuto informaci dál! 😊