V dubnu jsme se vydali na 10 denní výlet do Slovinska. S dětmi, autem, přes Homeforexchange.com, se zastávkou v Itálii, do vnitrozemí i k moři.
Do nedávna jsem měla Slovinsko spojené pouze s cestou do Chorvatska, kdy se přes něj rychle přejede, zanadává se na zpoplatněný kousek dálnice a spěchá se na chorvatské pobřeží. Tak o něm mluvilo moje okolí. Před rokem mě však zaujalo vyprávění o Slovinském přímořském městečku Piran a já zatoužila se tam podívat.
Moc jsme si oblíbili cestování prostřednictvím sdílených domovů. My poskytujeme náš byt, který pronajímáme a stejně tak upřednostňujeme "vacation home" u našich potenciálních domácích. Jen co jsme se v lednu vrátili z Kanárských ostrovů, které pro nás byly první zkušeností s tímto typem ubytování, zasedla jsem k počítači a na zmíněném serveru obeslala několik rodin ze Slovinska s naším zájmem o výměnu.
V Piranu je třeba počítat s tím, že autem se do centra nedostanete. Parkuje se v několika patrovém parkovacím domě a pak se musí pěšky cca 15 minutovou procházkou nebo autobusovou linkou. Autobus je zdarma, parkování na 7 hodin vyšlo na 13 euro. Prožili jsme tam krásný den - ochutnali levandulovou zmrzlinu, házeli do moře kamínky, procházeli se po promenádě, ale i malými zašitými uličkami. Na náměstí Giuseppe Tartini se naši kluci projížděli s jinými dětmi na koloběžkách a odrážedlech, krmili holuby a racky a poprvé jsme ochutnali Gibanicu.
Po cestě od moře zpátky "domů" jsme navštívili ve městě Postojna jeskyni Postojnska jama. 2 hodinová prohlídka byla započata i zakončena jízdou vláčkem, díky které jsme si připadali jak Harry Potter, když si jel vyzvednout peníze do trezoru v bance.
Další krásný den jsme strávili návštěvou známého slovinského jezera Bled. Vydali jsme se tam vlakem z obce Most na Soči. Je to velmi fotogenické místo hlavně díky ostrovu s kostelem, který se nachází téměř uprostřed jezera. I když je to jedno z nejnavštěvovanějších míst Slovinska, procházka kolem celého jezera byla moc příjemná, dlouhá 5,5 km a zvládli jsme ji celou s kluky na odrážedlech.
S klukama jsme zvládli i výšlap k vodopádu Kozjak. Zaparkovali jsme poblíž kempu na okraji města Kobarid a strávili víc jak 2 hodiny v krásné panenské přírodě. V závěru cesty k vodopádu to byl trošku adrenalin - musí se přejít po kamenech v řece a poté po úzké dřevěné lávce připevněné na skále. Stojí to ale opravdu za to!
- A co nás hodně pobavilo - děti se slovinsky řeknou otroci :)
Více o našem cestování prostřednictvím homeforexchange.com v článku
0
Do nedávna jsem měla Slovinsko spojené pouze s cestou do Chorvatska, kdy se přes něj rychle přejede, zanadává se na zpoplatněný kousek dálnice a spěchá se na chorvatské pobřeží. Tak o něm mluvilo moje okolí. Před rokem mě však zaujalo vyprávění o Slovinském přímořském městečku Piran a já zatoužila se tam podívat.
Slovinsko se v mých očích proměnilo na zemi s krásnou přírodou, kterou je velká škoda jen profrčet autem.
Navštívili jsme oblast Julských Alp s úžasnou řekou Soča, která má specifické modrozelené zabarvení, jenž je způsobeno vysokým obsahem rozpuštěného uhličitanu vápenatého. Všude samé hory, vodopády, klikaté silnice a sem tam malá vesnička či horské městečko. Žádné pestrobarevné paneláky ani obchodní centra.
Slovinsko je pro mě hornatým venkovem s milými lidmi a s velkými porcemi v restauracích.
Souhlasila Mojca a Vojko z malé vesničky Svino poblíž Italských hranic. Vlastní penzion, který se nachází v prvním patře jejich domu. Vřele nás uvítali (vlastním domácím likérem), byli nám k dispozici po celou dobu našeho pobytu (opět i s likérem) a v přátelském duchu jsme se i rozloučili (opět přípitkem :)) Mojca nám dokonce pomohla s vypráním oblečení, dostali jsme od nich spoustu tipů, co a jak ve Slovinsku navštívit a koupili jsme si od nich několik lahví výborného domácího vína.
Z našeho 10 denního domova jsme na 2 noci odcestovali do italského přímořského městečka Duino. To je charakteristické hradem vyčnívajícím na kopci nad mořem a prý se tu natáčel film Účastníci zájezdu. A z Duina pak na jednodenní výlet do "vysněného" Piranu.
Z našeho 10 denního domova jsme na 2 noci odcestovali do italského přímořského městečka Duino. To je charakteristické hradem vyčnívajícím na kopci nad mořem a prý se tu natáčel film Účastníci zájezdu. A z Duina pak na jednodenní výlet do "vysněného" Piranu.
V Piranu je třeba počítat s tím, že autem se do centra nedostanete. Parkuje se v několika patrovém parkovacím domě a pak se musí pěšky cca 15 minutovou procházkou nebo autobusovou linkou. Autobus je zdarma, parkování na 7 hodin vyšlo na 13 euro. Prožili jsme tam krásný den - ochutnali levandulovou zmrzlinu, házeli do moře kamínky, procházeli se po promenádě, ale i malými zašitými uličkami. Na náměstí Giuseppe Tartini se naši kluci projížděli s jinými dětmi na koloběžkách a odrážedlech, krmili holuby a racky a poprvé jsme ochutnali Gibanicu.
Po cestě od moře zpátky "domů" jsme navštívili ve městě Postojna jeskyni Postojnska jama. 2 hodinová prohlídka byla započata i zakončena jízdou vláčkem, díky které jsme si připadali jak Harry Potter, když si jel vyzvednout peníze do trezoru v bance.
Další krásný den jsme strávili návštěvou známého slovinského jezera Bled. Vydali jsme se tam vlakem z obce Most na Soči. Je to velmi fotogenické místo hlavně díky ostrovu s kostelem, který se nachází téměř uprostřed jezera. I když je to jedno z nejnavštěvovanějších míst Slovinska, procházka kolem celého jezera byla moc příjemná, dlouhá 5,5 km a zvládli jsme ji celou s kluky na odrážedlech.
S klukama jsme zvládli i výšlap k vodopádu Kozjak. Zaparkovali jsme poblíž kempu na okraji města Kobarid a strávili víc jak 2 hodiny v krásné panenské přírodě. V závěru cesty k vodopádu to byl trošku adrenalin - musí se přejít po kamenech v řece a poté po úzké dřevěné lávce připevněné na skále. Stojí to ale opravdu za to!
Tipy a zajímavosti:
- Porce v restauracích bývají opravdu velké. Četli jsme o tom v recenzích několika restaurací, když jsme googlili, kam zajet na jídlo, a potvrdilo se nám to. Jednou nás dokonce paní číšnice zastavila při objednávání se slovy, že už nám to stačí, že už toho máme dost a dobře udělala.
- Porce v restauracích bývají opravdu velké. Četli jsme o tom v recenzích několika restaurací, když jsme googlili, kam zajet na jídlo, a potvrdilo se nám to. Jednou nás dokonce paní číšnice zastavila při objednávání se slovy, že už nám to stačí, že už toho máme dost a dobře udělala.
- Když prší, není ve Slovinsku moc možností co navštívit - alespoň ne s dětmi a v oblasti, kde jsme byli my - jeden celý večer jsme strávili hledáním na internetu, kam případně zajet, ale nic jsme nenašli.
- Od kamarádky jsme dostali tipy, co ve Slovinsku ochutnat, tak se o ně dělím dál:
ajvar (pomazánka z pečené papriky a lilku), prebranac (zapečené fazole), prekmurská gibanica (jablečný dezert).
- Město Kobarid je známé i pro své "vyhlášené" štruklji - knedlíky s ořechovou či jinou sladkou nádivkou. Malé, drahé, ale výborné.
- A co nás hodně pobavilo - děti se slovinsky řeknou otroci :)
Více o našem cestování prostřednictvím homeforexchange.com v článku
