Vyšinutá nebo inspirativní třiatřicítka? Ať si každý vybere :-)

A je to tady, Kristova léta! Před 10 lety jsem byla krátce po rozchodu z dlouholetého vztahu a myslela jsem si, že jsem stará a už si nikoho nenajdu (našla jsem!).
Přesně dnes je mi 33 let a stará si rozhodně nepřipadám! :) Můj manžel říkával, že ženy jsou nejkrásnější těsně po třicítce a nedávno výrok upravil na věk od 30 do 50 let, takže jsem klidná! :-D

Posledních několik let jsem neměla narozeninový den moc ráda. Smsky s textem typu: "Pořádně si dnešní den užij!" mě nečinily žádnou radost, spíš naopak! Měla jsem pocit, ŽE BYCH MĚLA SLAVIT, PROŽÍVAT NĚCO VÝJIMEČNÉHO, a já přitom narozeniny trávím úplně OBYČEJNĚ... Stalo se pravidlem, že místo toho, aby je můj muž trávil se mnou a POŘÁDNĚ JSME SI TENTO DEN SPOLEČNÉ UŽILI, seděla jsem doma a on byl buď pracovně vytížený, nebo obíhal obchody a vybíral mi vhodný dárek (což kdybych předtím věděla, vymluvila bych mu to!). K tomu jsem se nikdy nijak zvlášť nebála stárnutí, ale měla jsem tendenci již několik dní před tímto "významným" dnem opakovat, kolik že mi to vlastně UŽ bude! 

Díky genům a tělesné konstituci vypadám pokud ne jako dítě, tak maximálně jako teenager. Lidé mě běžně oslovují slečno a před asi 4 lety na mě jedna paní na ulici vykulila oči, když zjistila že mám dítě, a zvolala: "Cože, já myslela že vám je 12!" :D Pevně věřím, že když mě někdo pozná blíže, odhadne mě alespoň na čerstvě dospělou, která už alespoň nějaká ta životní moudra pobrala. :-D 

Letos tomu však bylo jinak. Dnešní narozeniny jsem strávila opět OBYČEJNĚ, tentokrát však KRÁSNĚ OBYČEJNĚ, harmonicky, s klidem v duši a s úsměvem na tváři! Už mi je úplně jedno, kolik mi je let. Je to jenom číslo, které nic neznamená. Důležitější je mentální věk a přístup k životu. :-) Co nám se Zbynďou začala být blízká myšlenka minimalismu a přestali jsme si dávat hmotné dárky, ulevilo se nám. Neočekávala jsem a nepřála jsem si žádné dárky od nikoho. I tak se mi jich však pár sešlo a naprosto mě odzbrojily (v dobrém slova smyslu) tím, jak byly osobní! A dají se jíst nebo číst, takže se nevylučují s mojí minimalistickou cestou. Co mi však udělalo opravdu velikou radost, byl nespočet zpráv s tím, že jsem pro lidi inspirací. To je přesně to, proč před necelým rokem vznikla myšlenka na tento můj blog! Přála jsem si mezi lidi šířit inspirativní myšlenky a informace (ať již moje, nebo od lidí, kteří inspirují mě) a jsem moc ráda, že se mi to s největší pravděpodobností daří.

Zatím co část mé rodiny, po čtení příspěvků zde na blogu, o mě tvrdí, že jsem vyšinutá, od mých přátel a známých mám spoustu kladných reakcí. Je vtipné, jak na jednu věc může každý pohlížet úplně jinak. S někým rezonuje, jiného popuzuje. Pro někoho jsem blázen, pro jiného inspirací. :) 

Chvilku jsem se odhodlávala jít se svými myšlenkami "na trh" a blog spustit. Bála jsme se případných negativních reakcí. Ale "Být úžasný znamená být sám sebou. Nepotřebuješ být přijat ostatními, potřebuješ přijmout sám sebe." a to je přesně ta myšlenka, se kterou se ztotožňuji. Stejně tak jako s výrokem: "Dosáhla jsem toho bodu ve svém životě, kdy už nepovažuji za nutné na kohokoliv zapůsobit. Pokud mě mají lidi rádi takovou, jaká jsem, je to fajn. A pokud ne, je to jejich věc."

Říká se, že vrána k vráně sedá. Já vyletěla z hnízda, vydala se vlastní cestou a jsem vděčná vránám, které potkávám, které se ke mně přidávají nebo ke kterým mám možnost se v jejich letu připojit já a učit se od nich! A že jich je! 

Jsem zvědavá, kam dolétnu za dalších 10 let. Těším se na to :) 

2

Klasická školka? Nic pro nás!

Nejsem zastáncem toho, že malé děti potřebují kolektiv mnoha vrstevníků (a ještě k tomu často). Naopak si myslím, že jim neprospívá. Malé děti potřebují hlavně rodiče nebo jiné blízké lidi, kteří jsou vždy na jejich straně a jsou jim k dispozici kdykoliv. Potřebují kolem sebe celé generační spektrum - starší děti, od kterých se mohou učit, mladší děti, kterým můžou být zase vzorem naopak oni nebo kterým můžou pomáhat. Potřebují i dospělé a seniory, muže i ženy, ne bandu stejně starých. Se staršími nebo naopak s mladšími dětmi většinou nesoupeří, nepřou se s nimi o hračky, nedohadují se tolik, jako se stejně starými, tedy s dětmi, které jsou na tom dost podobně, co se týče psychického vývoje.

Neposílala bych svoje děti pravidelně a často do kolektivu, který vedou dospělí, které ani téměř neznám. Nevím, jaké zastávají hodnoty, neznám jejich životní filozofii. V klasických školkách se jedná nejčastěji o skupiny vedené převážně ženami, které jsou většinu času zavřené s větším počtem dětí v místnosti. Kde mají tyto PANÍ UČITELKY brát trpělivost na každého človíčka zvlášť? Jak mají řešit jejich rozepře či nešvary? Kde mají brát energii na věnování se všem dostatečně, s láskou a respektem? 

Pět dní v týdnu děti budit a rychle odbýt snídani jen proto, aby stihly být včas ve školce? To bych nechtěla! Naši kluci vstávají, až když se sami probudí, někdy jdeme snídat hned, jindy si předtím dlouho hrají. TO je pro nás přirozené. Večer se nemusíme stresovat tím, že "už je pozdě, musíme jít spát, abychom ráno vstali". Kluci jdou spát, až se jim samotným chce. Nemusí usnout "na povel", vědí moc dobře sami, kdy se jim chce spát. Nerozhodujeme to za ně my - rodiče. Někdy usnou těsně po večerním čtení, jindy si chtějí ještě hrát. 

Ještě nechodí do školky?? Ptalo se a divilo hodně lidí v našem okolí po Timonkových 3 narozeninách. Proč by měl? Ptala jsem se já. V naší společnosti je zvykem, že děti školky navštěvují. Rodiče jim často nechávají i rezervovat místo a jen co jim jsou 3 roky, na nic nečekat a nastoupit (DO SYSTÉMU). Většina rodičů podle mého ani moc nepřemýšlí nad tím, proč tam své malé človíčky vlastně dávají. Mnoho dětí na začátku pláče, ale "Jen co odejdete, tak přestane", slyší hodně maminek od paní učitelky, nebo "Však ono si zvykne", radí často příbuzní. Setkávám se i s rodiči, kteří vědí (!), že jejich děti do školky nechodí rády, a přesto je tam každý den posílají. Proč to dělají? Proč si má díte na NĚCO ZVYKAT? Proč ho učit, že o sobě nesmí rozhodovat samo? Protože se to TAK DĚLÁ. :(

Důvod, proč chodí děti do školky, je pro mnoho rodičů v mém okolí hlavně: "odpočinout si od dítěte", nebo "získat čas na práci". Zjistila jsem, že když dětem měníme častěji prostředí, nemám potřebu si od nich "odpočinout", trávím s nimi čas ráda. Nejsem na ně sama, to je také velmi důležité. S manželem se oba věnujeme umělecké branži, máme tedy poměrně dost volného času a když jdeme "do práce", nabije nás to a domů se vracíme s novou energií, elánem a patřičným odstupem, který se často hodí. Můžeme si brát i kluky s sebou, když je to žádoucí. Ano, máme povolání, které nám dovoluje většinu času být s našimi dětmi, ale věřím, že to tak může mít každý, protože: "Jaké si to uděláš, takové to máš".   

Zatím co spoustu dětí tráví čas v klasické školce, ty naše si jsou většinou pány svého času. Chodíme na delší procházky se psem, někdy k někomu na návštěvu, sem tam se potkáme se sousedy na předzahrádce na kafi. Někdy "hlídáme" i jiné děti, chodíme do divadla a také poměrně hodně cestujeme. Dost často slýcháváme: "Počkejte, až budou děti chodit do školy, to už nebudete moc odcestovat, kdy se vám zachce." Ale ano, budeme! :) Naše děti nebudou chodit do klasické školy.

Neztotožňuji se s principy a chodem klasických školek, moc ale fandím školkám lesním. Jednu takovou v Toulcově Dvoře na Praze 10 navštěvuje náš starší syn Timi - 2x týdně už rok. Prvních pár měsíců tam trávil jen dopoledne a od jeho 4 let tam zůstává i na odpolední odpočinek. Má to tam moc rád, vždy se těší. :)

Co mi vyhovuje na naší lesní školce? Všechny děti jsou pohromadě, žádné rozdělování podle věku. Většinu času tráví venku a jako případné zázemí jim slouží maringotka, kde i mohou odpoledne odpočívat při čtení pohádek. Navštěvují hospodářská zvířata, pozorují hmyz na louce, zahradničí, jezdí na raftu, zpívají si, jezdí na výlety, hrají si na řemesla, hřejí se u ohně, vyrábějí nejrůznější předměty, nebo se "jen" šťourají klackem v zemi. Schází se jich poměrně málo - nejčastěji kolem 10ti dětí a věnují se jim 2 PRŮVODCI - Karel s Katkou nebo Magdou. Ti si s dětmi tykají, jsou s nimi kamarádi a tak se k nim i chovají. Nenutí je do ničeho, děti je respektují a oni respektují je. K tomu všemu ještě velký bonus - školková jídelna získala certifikát Skutečně zdravá škola - dětem vaří z kvalitních surovin, velmi často v bio kvalitě. A nemusíme kvůli Lesníčku brzy vstávat, stačí dorazit do 9 hod.


Ano, musíme si za tuto školku zaplatit, ale 3 000,-Kč měsíčně z našeho rodinného rozpočtu za to, že Timonek tráví 2 dny v týdnu z velké části v přírodě a v kolektivu, který má životní hodnoty a priority podobné těm našim, nám za to stojí. 

Proč stát tento typ školek, spolků a sdružení více nepodporuje?! :(
2

copyright © . all rights reserved. designed by Color and Code

grid layout coding by helpblogger.com