Je krásné být těhotná, fakt!

Nedávno jsem si s kamarádkou povídala o těhotenství. Je na konci prvního trimestru a není jí vůbec dobře. Já naštěstí obě mé těhotenství zvládla bez jediného zvracení, ale pamatuji si, jak jsem se nemohla dočkat, až se překlenu do druhého trimestru, tedy do „období, kdy se budu cítit skvěle, budu nejkrásnější a plná elánu.“ Tak se to totiž v každé knížce nebo článku o těhotenství psalo. Je pravda, že v tomto období jsem se cítila poměrně dobře, ale sama sobě jsem se vůbec nelíbila.

Se zmíněnou kamarádkou jsme se smály tomu, že rčení: „Těhotenství je nejkrásnější období v životě ženy“ musel vymyslet chlap, že to moc krásné období není.

Pak jsem ale přišla domů a začetla jsem se do knihy Všechno o vašem dítěti od Andrey Homolové, kterou mi před několika málo dny půjčila jiná kamarádka. Četla jsem kapitolu o těhotenství a nemohla se od knihy odtrhnout.

Ne, že bych předtím nevěděla, že miminko v bříšku vnímá pocity maminky a ovlivňují ho, ale během autorčina podrobnějšího popisu vnímání ještě nenarozeného drobečka a jeho energetických vazeb na matku mi čím dál tím víc docházelo, že těhotenství krásné je! Je úžasné si prožít období, kdy nosíte v těle bytost, která je na vás doslova a do písmene navázaná – ať už po fyzické stránce pupeční šňůrou, tak i po mentální. Vše, co těhotná žena prožívá, prožívá i její miminko. Když se raduje, raduje se s ní, když je smutná, je i ono smutné, vnímá její hlas, hudbu, kterou poslouchá, pohyby, dech, její lásku. Nejde jen o to, NĚCO ODNOSIT a pak porodit na svět. To NĚCO je už po pár týdnech téměř hotovou lidskou bytostí a my ženy máme tu velikou zodpovědnost a zároveň dar, abychom těmto bytostem už od samého počátku (od početí) dávali maximum naší lásky a tím z nich „vytvořili“ milující, vnímavé, zdravé a vyrovnané osoby. Šťastné osoby!

Nikdy nezapomenu na fotku z ultrazvuku našeho staršího syna Timonka z 12tt (pro dosud netěhotné: 12tt = 12. týden těhotenství 😊 ). Už v takto raném stádiu to byl celý tatínek! Komukoliv jsme snímek ukázali, všichni reagovali stejně: „Celý Zbynďa“! A je to tak 😊 Od samého začátku mého těhotenství jsem nenosila v břiše NĚCO, ale NAŠE MIMINKO a od asi 5. měsíce se z „miminka“ stal „Timonek“. Mluvili jsme na něj, i o něm jeho jménem. Vnímala jsem ho tak, že je tu s námi, jen zatím ještě schovaný. Nepovažuji porod za moment, kdy dítě začne teprve až teď existovat, dítě existuje už několik měsíců předtím, jen je schované a „dopéká se“, aby bylo schopné na světě fungovat bez pupeční šňůry.

Nikdy se žádné těhotné maminky neptám: „Co to bude“? Nebo: „Co budete mít“? Protože to TO je MIMINKO, a NEBUDE, ale už JE.

Porodem psychické a energetické propojení maminky a miminka však nekončí, trvá ještě hodně dlouho. Dle slov autorky zmíněné knížky dochází k prvnímu citovému osamostatnění dítěte od matky kolem 7 let, tedy v období výměny zubů a další oddělení přichází v období pohlavní zralosti, tedy v době od 14 do 16 let. Zásadní propojení trvá tedy mnoho let. Je to logické, každý ví, že „děti nejvíce zlobí, když je vám blbě“. 😊

Vždycky jsem to tušila. Se svými syny mluvím od těhotenství telepaticky – v myšlenkách. Když byli ještě v bříšku, říkala jsem jim v duchu, jak se na ně těším, když v noci poplakávali, promlouvala jsem k nim a utěšovala je vnitřním hlasem, když jim není dobře, myšlenkami „vysílám objednávku“, že jsou zdraví a každý večer, když usnou, jim v tichosti děkuji za to, jací jsou a projevuji vděk za to, že jsou v pořádku a šťastní.

Nyní si ještě více uvědomuji, jak je důležité ovládat svoje myšlenky a vnitřní stavy. Díky zmíněné knize mi došlo, že děti vycítí opravdu všechno a můžeme jim nevědomky ubližovat.

Jak říká moje maminka: „Rodíme si svoje lidi“. Je krásné mít na světě spřízněné duše, bytosti, kterým jste po boku od jejich samotného počátku a je potřeba myslet na to, že tyto vazby nesmíme oslabovat. Dítě potřebuje spokojenou milující maminku a my díky dětem můžeme naše JÁ pozdvihnout.



Je úžasné být matkou a citové propojení se svými dětmi prožívat.

Když se narodil náš první syn a já ho po několika hodinách uslyšela plakat, přesně jsem věděla, že je to on i když jsem ho neviděla.
Jak je to možné?

Pravidelně se mi stávalo s druhorozeným synem, že spal na zahradě pod stromem v kočárku, a aniž bych viděla nebo slyšela, že se probudil, začalo mi téct mléko.
Jak je to možné?

Jsme prostě propojeni! A ještě dlouho budeme! A je to krásné! A stejně tak těhotenství je krásné, protože tím to všechno začíná! 😊

0

Vánoce bez práce

NEPEČU,
tedy nijak zvlášť než jindy. Medové perníčky pečeme celoročně i několikrát do měsíce, takže tomu není jinak ani teď v předvánočním čase. Na Štědrý den k nim ještě přiděláme nějaké raw kuličky z oříšků, datlí a kokosu, což bude opravdu rychlovka a velká dobrota. 😊

NEUKLÍZÍM,
tedy také nijak zvlášť. Každý večer ukládáme hračky na svá místa, aby se zase hned ráno mohly znovu roztahat po celém obýváku (někdy takový úklid zvládneme za den i 2x), koupelny umývám podle potřeby, stejně tak podlahu, takže abych k tomu ještě myla okna zrovna v prosinci, kdy je venku zima, to opravdu ne. Ty se umývají v létě, kdy do nich hodně svítí a otisky od zašpiněných dětských ručiček jsou vidět hodně a často.
Tip: už několik let za nás doma vysává iRobot a nedám na něj dopustit. Od jeho pořízení je mi například jedno, že děti u jídla drobí. Zapínáme ho téměř denně. Ušetří nám spoustu času, který můžeme strávit příjemněji. 😊

NESTRESUJI SE,
já se totiž nestresuji nikdy 😊 Místo toho se potkávám s přáteli a známými na nejrůznějších vánočních akcích. Některé z nich spolupořádám, avšak bez stresu. Například sousedský večírek u nás doma: se sousedy se o přípravu pohoštění podělíme - každý z účastněných přinese, co má rád.
NEBALÍM DÁRKY,
již nějakou dobu se snažíme co nejvíce omezovat tvorbu zbytečného odpadu a žít více minimalisticky. S přáteli jsme se dohodli, že si dárky dávat nebudeme, postačí nám čas strávený společně. U babiček a dědečků postupně vybojováváme, aby dárků pro děti bylo méně a my dospělí se obdarujeme hlavně zážitky. Aby pod stromečkem byly nějaké balíčky i pro nás rodiče, nakoupím v prosinci knížky – ze seznamu, který si vedu během celého roku (poznamenávám si do něj všechny knihy, které mě zaujaly). Babičky a dědové většinou balíčky pro děti zabalí sami a já dám knížky do dárkových tašek, které používám opakovaně. Pokud je přeci jenom třeba zabalit nějaký ten dárek (každý rok dělám pro prarodiče nástěnný kalendář s našimi fotkami), vyrobíme vlastní balící papír v rámci naší dětské domácí tvůrčí dílny. 😊

VÁNOČNÍ VÝZDOBU ZVLÁDNU ZA ODPOLEDNE A MOC MĚ BAVÍ,
smrček v květináči na terase ozdobím světelným řetězem, schodiště omotám světelnou girlandou, na dveře zavěsím na věnec z proutí, který nám tam visí celoročně, zvoneček s červenou mašličkou, truhlík na okně obvážu velkou červenou mašlí a dám do něj několik větviček. Adventní věnec vyrábím každý rok stejný, takže ho mám rok od roku rychleji a rychleji a vánoční stromeček zdobíme všichni společně. 😊
0

Dýcháním k pohodě

Jsem poměrně temperamentní (v Brazílii to prý není moc lichotivé označení), a docela zrychlená (například rychle mluvím – někdy až tak, že neúmyslně vytvářím spojením dvou slov jedno nové a pak se tím sama dobře bavím). Jedna moje kurzistka mi po čase prozradila, že jsem ji na první hodině přišla „dost divoká“ a jistá paní redaktorka po účasti na mé lekci Port de bras (koncepce tanečního cvičení) o mě napsala, že jsem rtuťovitá. I když toto označení jinou účastnici kurzu popudilo, já věřím, že to bylo myšleno v dobrém slova smyslu. 😊

Umím však být klidná ve vypjatějších situacích, nestresuju se a nemívám špatnou náladu. DÍKY dětem jsem se naučila ustát více či méně nepříjemné situace v klidu a bez křiku. Slovo DÍKY píšu záměrně velkými písmeny, protože děti jsou našim zrcadlem a našimi velkými učiteli. S příchodem dětí se člověk začne na život a na svět kolem sebe dívat jinak a potažmo i sám na sebe. Díky dětem se můžeme stát lepšími, tak by byla škoda toho nevyužít.

Co mně pomáhá být v pohodě a nezakřičet na děti, když už toho začínám mít v daném okamžiku dost? Co pomáhá mně zvládat situace bez rozčilování, když po mně pořád někdo něco chce a já zrovna potřebuji mít chvilku jen sama pro sebe, nebo když spěchám a kluci místo spolupracování při oblékání mají spoustu jiných věcí na práci (kdo z rodičů to nezná…)?

DÝCHÁM (z hluboka, do břicha, nosem) a zpívám. Na lekci jógy jsem se naučila „antistresová dechová cvičení“ a nejraději mám to, při kterém se nahlas zpívá „Só hám“ (v překladu „Já jsem“). Jogíni radí posadit se u toho do meditační pozice a střídavě synchronně zvedat propnuté paže, ale klidně postačí jen ten zpěv.

Nejen, že se hned dostanu do pohody (stačí opravdu chvilinka), ale je úžasné pozorovat, jak se zklidní i svět okolo. Kluci mě pozorují, Timi mě začne hladit po tváři, Matýnek se přijde přitulit nebo přisát k prsu. 😊 Někdy mi Timonek sám od sebe řekne: „Maminko zpívej, ano“. 😊

Dneska na mě vykouknul na Facebooku článek o tom, že abychom se zbavili hněvu, je potřeba zhluboka dýchat. Že nejde ve stejnou dobu dýchat a zlobit se zároveň. Je však potřeba začít dýchat opravdu hned, „useknout“ negativní emoce hned v zárodku.

Jak jednoduché a příjemné pro nás i pro okolí. Pro celou společnost! Šiřme společně tuto informaci dál! 😊
0

Ocet, ocet, ocet

Na úklid koupelny – ocet, na vyčistění kuchyně – ocet, na odstranění nejrůznějších skvrn – ocet!

Zbavování se plastu v domácnosti nebo chemických kosmetických přípravků bylo pro nás docela nelehkým úkolem, nešlo to ze dne na den. Zbavit se chemikálií v domácnosti mi však přišlo až legračně jednoduché. Až tak, že mi je smutno z toho, proč někdo tak obrovské množství chlóru, triklosanů, syntetických látek a kdo ví čeho ještě, do našich domovů skrz reklamu propašoval. Proč existují všechny ty čističe na mastnotu nebo vodní kámen, čističe toalet, umyvadel, kuchyňských linek, leštidla na skla a zrcadla, když tohle všechno zvládne STARÝ DOBRÝ OCET?!

Univerzální čistič:

v rozprašovači smícháme ocet s vodou v poměru 1:4 (pro provonění přidáváme například listy z citrusovníku nebo rýmovníku).

Krásně vyčistí umyvadlo, sprchový kout či vanu, vyleští zrcadlo i vodovodní baterie, odstraní vodní kámen. Umýváme jím jednou za čas kuchyňskou linku nebo skleněné lahve na pití.

Stačí na cokoliv nastříkat, pár minut nechat působit a setřít – fakt jednoduché, velmi účinné a levné.

Na obtížně odstranitelné skvrny je dobré použít neředěný ocet a posypat jedlou sodou.

Proč naše babičky věděly o schopnostech octa a pak se na něj úplně zapomnělo? Proč se vyrábějí nejrůznější chemické koktejly, které znečišťují naši vodu, naše zdraví. Samozřejmě že znám odpověď - je to byznys – byznys, který neprospívá vůbec nikomu, ani těm, kteří tyto nepotřebné chemikálie vyrábějí a nám prodávají. To, co si do vody pošleme, to si také vypijeme. Všichni ☹

Ne však „jenom“ skrze“ pitnou vodu se nám dostávají nebezpečné látky do těla - chemické výpary dýcháme a toxické látky vstřebává naše kůže. Proč si takto ubližujeme, když to jde jinak – bez chemie! S octem!
0

copyright © . all rights reserved. designed by Color and Code

grid layout coding by helpblogger.com